Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Da gab ihm Job zur Antwort:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
"Wenn doch mein Gram, mein Leid gewogen würde auf einer Waage, ganz genau,
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
so wär es schwerer als des Meeres Sand. Deshalb sind meine Worte unbedacht.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Des Höchsten Pfeile kenne ich zu gut, mein Geist saugt doch ihr Gift in sich hinein. Die Gottesschrecken überfallen mich.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Auf grüner Au, schreit da der Esel, und brüllt der Stier bei seinem Futter?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Kann man denn Fades ohne Salz genießen; besitzt das Eiweiß Wohlgeschmack?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
So widert es mich an, auch jenes anzurühren, dergleichen gilt mir wie ein Trauerbrot.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Ach, daß mein Flehen Gnade fände, daß Gott erfüllte meinen Wunsch!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Gefiel es Gott, mich zu zermalmen; zerschnitt er rasch in Großmut meinen Lebensfaden!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Dies wäre noch ein Trost für mich; ich tanzte noch im schonungslosen Schmerze, weil ich mit Worten an den Heiligen nicht zurückgehalten.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Was ist denn meine Kraft, daß ich noch hoffen, mein Zweck, daß ich mich noch gedulden soll?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Ist meine Körperkraft aus Stein? Ist denn mein Fleisch aus Erz?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Verdiene ich denn keinen Beistand mehr? Ist jede Hilfe mir zu nehmen?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Dem Leidenden gebührt von seinem Freunde Liebe, und muß er selbst die Gottesfurcht beiseite lassen.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Die Brüder aber sind mir untreu wie die Bäche. - Sie zeigen nutzlos sich wie Wasserläufe,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
die durch die Kälte trauern und die der Schnee verbirgt,
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
die ebenso, wenn sie durchglüht, verschwinden, wenn's heiß, getilgt von ihrem Orte sind,
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
und deren Wegeläufe ganz verkehrt. Sie steigen dann als Dunst hinauf und sind nicht mehr zu finden.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Die Karawanen Temas schauen danach aus; die Reisezüge Sabas rechnen drauf.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Doch ihr Vertrauen täuschet sie; sie kommen hin und sind dann schwer betrogen. -
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Zu gar nichts nutze seid ihr freilich. Ihr seht das Unglück und verzaget.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Ja, habe ich euch gesagt: 'Von Eurem gebt mir! Aus eurem mühevoll erworbenen Gute zahlt für mich!
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Befreit mich aus der Hand des Drängers! Vom harten Gläubiger erlöset mich!'
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Belehrt mich eines Besseren, dann schweige ich. Zeigt mir doch meinen Irrtum!
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Wozu verhöhnt ihr offne Worte, und was beweist denn ein Beweis von euch?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Ja, haltet ihr schon bloße Worte für Beweis, die Worte eines Armen aber nur für Wind?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Laßt ihr auf Waisen etwas kommen, und sprecht ihr gegen euren Freund?
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Nun aber wollet mit Verlaub mir zuhören! Ich täusche eure Aufmerksamkeit mitnichten.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Hierher kehrt euch! Kein Unrecht laßt geschehen! Hierher kehrt euch! Im Rechte bin ich noch hierin.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Ist denn auf meiner Zunge einzig Unrecht? Verstehe ich denn nicht, was Sünde ist?"
