< Jób 6 >
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Et Job prit la parole, et dit:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Oh! si l'on pesait ma douleur, et si l'on mettait en même temps mes calamités dans la balance!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Elles seraient plus pesantes que le sable des mers! Voilà pourquoi mes paroles sont outrées.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Car les flèches du Tout-Puissant sont sur moi: mon âme en boit le venin. Les terreurs de Dieu se rangent en bataille contre moi.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
L'onagre brait-il auprès de l'herbe? Et le bœuf mugit-il auprès de son fourrage?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Mange-t-on sans sel ce qui est fade? Trouve-t-on du goût dans un blanc d'œuf?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Ce que mon âme refusait de toucher, est comme devenu ma dégoûtante nourriture.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh! puisse mon vœu s'accomplir et Dieu me donner ce que j'attends!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Qu'il plaise à Dieu de me réduire en poussière, qu'il laisse aller sa main pour m'achever!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Et j'aurai une consolation, et j'aurai des transports de joie au milieu des tourments qu'il ne m'épargne pas: c'est que je n'ai pas renié les paroles du Saint.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Quelle est ma force pour que j'espère, et quelle est ma fin pour que je prenne patience?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Ma force est-elle la force des pierres? Ma chair est-elle d'airain?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Ne suis-je pas sans secours, et toute ressource ne m'est-elle pas ôtée?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Le malheureux a droit à la pitié de son ami, eût-il abandonné la crainte du Tout-Puissant.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mes amis m'ont trompé comme un torrent, comme le lit des torrents qui passent;
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Ils sont troublés par les glaçons, la neige s'y engloutit;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Mais, au temps de la sécheresse, ils tarissent, et, dans les chaleurs, ils disparaissent de leur place.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Les caravanes se détournent de leur route; elles montent dans le désert et se perdent.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Les caravanes de Théma y comptaient; les voyageurs de Shéba s'y attendaient.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Ils sont honteux d'avoir eu cette confiance: ils arrivent sur les lieux, et restent confondus.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
C'est ainsi que vous me manquez à présent; vous voyez une chose terrible, et vous en avez horreur!
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Mais vous ai-je dit: “Donnez-moi quelque chose, et, de vos biens, faites des présents en ma faveur;
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Délivrez-moi de la main de l'ennemi, et rachetez-moi de la main des violents? “
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Instruisez-moi, et je me tairai. Faites-moi comprendre en quoi j'ai erré.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Oh! que les paroles droites ont de force! Mais que veut censurer votre censure?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Sont-ce des mots que vous voulez censurer? Mais il faut laisser au vent les paroles d'un homme au désespoir.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Vraiment, vous joueriez au sort un orphelin, et vous vendriez votre ami!
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Mais, à présent, veuillez jeter les yeux sur moi, et voyez si je vous mens en face!
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Revenez donc, et soyez sans injustice! Revenez, et que mon bon droit paraisse!
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Y a-t-il de l'injustice dans ma langue? Et mon palais ne sait-il pas discerner le mal?