Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
And Job answereth and saith: —
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
O that my provocation were thoroughly weighed, And my calamity in balances They would lift up together!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
For now, than the sands of the sea it is heavier, Therefore my words have been rash.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For arrows of the Mighty [are] with me, Whose poison is drinking up my spirit. Terrors of God array themselves [for] me!
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Brayeth a wild ass over tender grass? Loweth an ox over his provender?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Eaten is an insipid thing without salt? Is there sense in the drivel of dreams?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
My soul is refusing to touch! They [are] as my sickening food.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
O that my request may come, That God may grant my hope!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
That God would please — and bruise me, Loose His hand and cut me off!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
And yet it is my comfort, (And I exult in pain — He doth not spare, ) That I have not hidden The sayings of the Holy One.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
What [is] my power that I should hope? And what mine end That I should prolong my life?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Is my strength the strength of stones? Is my flesh brazen?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Is not my help with me, And substance driven from me?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
To a despiser of his friends [is] shame, And the fear of the Mighty he forsaketh.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
My brethren have deceived as a brook, As a stream of brooks they pass away.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
That are black because of ice, By them doth snow hide itself.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
By the time they are warm they have been cut off, By its being hot they have been Extinguished from their place.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Turn aside do the paths of their way, They ascend into emptiness, and are lost.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Passengers of Tema looked expectingly, Travellers of Sheba hoped for them.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
They were ashamed that one hath trusted, They have come unto it and are confounded.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Surely now ye have become the same! Ye see a downfall, and are afraid.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Is it because I said, Give to me? And, By your power bribe for me?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
And, Deliver me from the hand of an adversary? And, From the hand of terrible ones ransom me?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Shew me, and I — I keep silent, And what I have erred, let me understand.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
How powerful have been upright sayings, And what doth reproof from you reprove?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
For reproof — do you reckon words? And for wind — sayings of the desperate.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Anger on the fatherless ye cause to fall, And are strange to your friend.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
And, now, please, look upon me, Even to your face do I lie?
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Turn back, I pray you, let it not be perverseness, Yea, turn back again — my righteousness [is] in it.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Is there in my tongue perverseness? Discerneth not my palate desirable things?
