Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
约伯回答说：
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
惟愿我的烦恼称一称， 我一切的灾害放在天平里；
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
现今都比海沙更重， 所以我的言语急躁。
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
因全能者的箭射入我身； 其毒，我的灵喝尽了； 神的惊吓摆阵攻击我。
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
野驴有草岂能叫唤？ 牛有料岂能吼叫？
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
物淡而无盐岂可吃吗？ 蛋青有什么滋味呢？
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
看为可厌的食物， 我心不肯挨近。
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
惟愿我得着所求的， 愿 神赐我所切望的；
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
就是愿 神把我压碎， 伸手将我剪除。
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
我因没有违弃那圣者的言语， 就仍以此为安慰， 在不止息的痛苦中还可踊跃。
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
我有什么气力使我等候？ 我有什么结局使我忍耐？
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
我的气力岂是石头的气力？ 我的肉身岂是铜的呢？
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
在我岂不是毫无帮助吗？ 智慧岂不是从我心中赶出净尽吗？
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
那将要灰心、离弃全能者、 不敬畏 神的人， 他的朋友当以慈爱待他。
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
我的弟兄诡诈，好像溪水， 又像溪水流干的河道。
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
这河因结冰发黑， 有雪藏在其中；
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
天气渐暖就随时消化， 日头炎热便从原处干涸。
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
结伴的客旅离弃大道， 顺河偏行，到荒野之地死亡。
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
提玛结伴的客旅瞻望； 示巴同伙的人等候。
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
他们因失了盼望就抱愧， 来到那里便蒙羞。
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
现在你们正是这样， 看见惊吓的事便惧怕。
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
我岂说：请你们供给我， 从你们的财物中送礼物给我？
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
岂说：拯救我脱离敌人的手吗？ 救赎我脱离强暴人的手吗？
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
请你们教导我，我便不作声； 使我明白在何事上有错。
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
正直的言语力量何其大！ 但你们责备是责备什么呢？
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
绝望人的讲论既然如风， 你们还想要驳正言语吗？
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
你们想为孤儿拈阄， 以朋友当货物。
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
现在请你们看看我， 我决不当面说谎。
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
请你们转意，不要不公； 请再转意，我的事有理。
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
我的舌上岂有不义吗？ 我的口里岂不辨奸恶吗？
