Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Job loh a doo tih,
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Ka konoinah ka thuek, ka thuek vetih ka talnah he cooi dongah ka tloeng rhenten koinih.
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Tuitunli kah laivin lakah n'nan ngawn coeng. Te dongah ka ol he lawn coeng.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Tlungthang thaltang dongah a sue te ka khuiah ka mueihla loh a mam. Pathen kah hihhamnah loh kai taengah rhong a pai.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Kohong marhang khaw baelhing soah pang tih, vaito te a kamvuelh soah rhung bal nim?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Lungkaeh om kolla ankak a caak tih aiduei dakda dongah a hlihlim om aya?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Amih te ka hinglu loh ben ham a aal tih ka buh khaw kolet la om.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Ka huithuinah he ulong m'paek vetih a thoeng eh? Tedae ka ngaiuepnah he Pathen long ni m'paek eh?
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Pathen he mulmet vetih kai he m'phop, a kut a hlam vetih kai m'mueluem mako.
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Te vaengah kai ham hloephloeinah om dae lah sue. Te vaengah bungtloh khuiah ka uem mako. Hlangcim te ka phah pawt bangla n'lungma sak pawt mako.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Ka ngaiuep ham ka thadueng khaw menim? Ka hinglu ka hlawt ham ka hmailong khaw menim?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Ka thadueng he lungto thadueng nim? Ka saa he rhohumsen a?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Kai ham he kamah kah bomnah om ngawn pawt tih lungming cueihnah khaw kai lamloh a heh coeng.
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Ngaidaeng loh tlungthang hinyahnah a hnoo vaengah pataeng a baerhoep taengkah sitlohnah a dang van.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Ka manuca rhoek khaw soklong bangla la hnukpoh tih sokca soklong bangla kak.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Amih te vueltling loh a nu sak tih vuelsong a yut pah.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Kho a awlh vaengah a bae neh huu tih amah hmuen lamloh kak uh.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
A caehlong longpuei a hoi uh tih hinghong la a caeh dongah milh uh.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Tema caehlong kah rhoek loh a paelki uh tih, Sheba lambong amih ham a lamtawn uh.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
A pangtung uh dongah yak uh tih a taengla a pawk uh akhaw a hmai tal.
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
A taengah a hong la na om uh van coeng dongah rhihkoi na hmuh vaengah na rhih uh.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
“Kai taengah m'pae uh lamtah na thadueng lamloh kai hamla kapbaih pae uh.
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Rhal kut lamloh kai n'loeih sak lamtah hlanghaeng kut lamloh kai n'lat uh,” ka ti noek a?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Kai n'thuinuet lamtah ka ngam bitni. Metla ka palang khaw kai he m'ming sakuh.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Balae tih hlang dueng ol rhap rhap a cal? Nangmih lamloh a tluung ham khaw balae a tluung?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Olthui te tluung hamla na moeh uh nama? Ol khaw khohli bangla talsae mai pawn ni.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Cadah ham aisat hmulung na naan vetih na hui hamla na tael pah nim?
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Tedae mulmet uh laeh, kai taengla mael uh. Nangmih maelhmai ah ka laithae nim?
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Mael uh laeh, dumlai la om uh boeh, mael uh laeh, koep mael uh laeh. Ka duengnah he a khuiah om.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Ka lai dongah dumlai om nim? Ka dang loh talnah yakming pawt maco.
