Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
А Иов в отговор рече:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Дано само би се претеглила моята печал, И злополуката ми да би се турила срещу нея на везните!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Понеже сега би била по-тежка от морския пясък; Затова думите ми са били необмислени.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Защото стрелите на Всемогъщия са вътре в мене, Чиято отрова духът ми изпива; Божиите ужаси се опълчват против мене.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Реве ли дивият осел, когато има трева? Или мучи ли волът при яслите?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Яде ли се блудкавото без сол? Или има ли вкус в белтъка на яйцето?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Душата ми се отвращава да ги допре; Те ми станаха като омразно ястие.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Дано получех това, което прося, И Бог да ми дадеше онова, за което копнея!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Да благоволеше Бог да ме погуби, Да пуснеше ръката Си та ме посече!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Но, това ще ми бъда за утеха, (Да! ще се утвърдя всред скръб, която не ме жали). Че аз не утаих думите на Светия.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Каква е силата та да чакам? И каква е сетнината ми та да издържа?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Силата ми сила каменна ли е? Или месата ми са медни?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Не изчезна ли в мене помощта ми? И не отдалечи ли се от мене избавлението?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
На оскърбения трябва да се покаже съжаление от приятеля му, Даже ако той е оставил страха от Всемогъщия.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Братята ми ме измамиха като поток; Преминаха като течение на потоци,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Които се мътят от леда, И в които се топи снегът;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Когато се стоплят изчезват; Когато настане топлина изгубват се от мястото си;
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Керваните, като следват по криволиченията им, Пристигат в пустота и се губят;
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Теманските кервани прегледваха; Шевските пътници ги очакваха;
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Излъгаха се в надеждата си; Дойдоха там и се посрамиха;
21 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
Сега и вие сте така никакви; Видяхте ужас, и се уплашихте.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Рекох ли аз: Донесете ми? Или: Дайте ми подарък от имота си?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Или: Отървете ме от ръката на неприятеля? Или: Откупете ме от ръката на насилниците?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Научете ме, и аз ще млъкна; И покажете ми в що съм съгрешил.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Колко са силни справедливите думи! Но вашите доводи що изобличават?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Мислите ли да изобличите думи, Когато думите на човек окаян са като вятър?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Наистина вие бихте впримчили сирачето, Бихте копали яма на неприятеля си.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Сега, прочее, благоволете да ме погледнете, Защото ще стане явно пред вас ако аз лъжа
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Повърнете се, моля; нека не става неправда; Да! повърнете се пак; касае се до правдивостта ми.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Има ли неправда в езика ми? Не може ли небцето ми да познае лошото?
