< Jób 5 >

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Rop berre du; kven svarar deg? Kva engel vil du beda til?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Mismod slær fåvis mann i hel og brennhug den som lite veit.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Eg såg ein dåre festa rot, og brått eg laut hans bustad banna.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Hans søner hjelpelaus var, uhjelpte trakka ned i porten.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
Hans avling åt dei svoltne upp, dei tok ho tråss i klungergjerde, og snara lurde på hans gods.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Men naudi ei frå dusti kjem; ulukka ei or jordi renn;
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
nei, mannen vert til møda fødd, som gneistarne lyt fljuga høgt.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Eg vilde venda meg til Gud og leggja saki fram for honom,
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
som storverk gjer som ei me skynar, fleir’ underverk enn me kann telja,
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
som sender regnet ned på jord og vatnet yver mark og eng,
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
som lyfter låg og liten upp og hjelper syrgjande til frelsa,
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
som spiller planen for dei sløge, so deira hender inkje duger,
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
som fangar vismann i hans vit, so listig råd forrenner seg.
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
Um dagen støyter dei på myrker, trivlar ved middag som ved natt.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Frå sverd frelser han frelser fatigmann, frå deira munn, frå yvervald,
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
so vesalmann fær hava von, men vondskap lata munnen att.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Men sæl den mann som Gud mun refsa; vanvyrd ei tukt frå Allvalds-Gud!
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Han sårar, men bind og umkring; han slær men lækjer med si hand.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
Seks trengslor bergar han deg or, i sju skal inkje vondt deg nå.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
I hunger fri’r han deg frå dauden, i krig du undan sverdet slepp;
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
for tungesvipa er du berga, og trygg du er i tap og tjon;
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
du lær åt tjon og hungersnaud og ottast ikkje ville dyr;
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
du samband hev med stein på marki, og fred med villdyr uti heidi.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Du merkar at ditt tjeld hev fred, og inkje vantar i ditt hus.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Du ser, ditt sæde tallrikt er, ditt avkom rikt som gras på eng.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
I mannskraft til di grav du gjeng, lik korn, køyrt inn i rette tid.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Det hev me granska; so det er; so høyr og merka deg det då!»

< Jób 5 >