Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Appelle donc! Y aura-t-il quelqu’un qui te réponde? Vers lequel des saints te tourneras-tu?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
La colère tue l’insensé, et l’emportement fait mourir le fou.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
J’ai vu l’insensé étendre ses racines, et soudain j’ai maudit sa demeure.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Plus de salut pour ses fils; on les écrase à la porte, et personne ne les défend.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
L’homme affamé dévore sa moisson, il franchit la haie d’épines et l’emporte; l’homme altéré engloutit ses richesses.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Car le malheur ne sort pas de la poussière, et la souffrance ne germe pas du sol,
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
de telle sorte que l’homme naisse pour la peine, comme les fils de la foudre pour élever leur vol.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
A ta place, je me tournerais vers Dieu, c’est vers lui que je dirigerais ma prière.
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
Il fait des choses grandes, qu’on ne peut sonder; des prodiges qu’on ne saurait compter.
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Il verse la pluie sur la terre, il envoie les eaux sur les campagnes,
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
il exalte ceux qui sont abaissés, et les affligés retrouvent le bonheur.
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
Il déjoue les projets des perfides, et leurs mains ne peuvent réaliser leurs complots.
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
Il prend les habiles dans leur propre ruse, et renverse les conseils des hommes astucieux.
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
Durant le jour, ils rencontrent les ténèbres; en plein midi, ils tâtonnent comme dans la nuit.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Dieu sauve le faible du glaive de leur langue, et de la main du puissant.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
Alors l’espérance revient au malheureux; et l’iniquité ferme la bouche.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Heureux l’homme que Dieu châtie! Ne méprise donc pas la correction du Tout-Puissant.
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Car il fait la blessure, et il la bande; il frappe, et sa main guérit.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
Six fois il te délivrera de l’angoisse, et, à la septième, le mal ne t’atteindra pas.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
Dans la famine, il te sauvera de la mort; dans le combat, des coups de l’épée.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
Tu seras à l’abri du fouet de la langue, tu seras sans crainte quand viendra la dévastation.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Tu te riras de la dévastation et de la famine, tu ne redouteras pas les bêtes de la terre.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
Car tu auras une alliance avec les pierres des champs, et les bêtes de la terre seront en paix avec toi.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Tu verras le bonheur régner sous ta tente; tu visiteras tes pâturages, et rien n’y manquera.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Tu verras ta postérité s’accroître, et tes rejetons se multiplier comme l’herbe des champs.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Tu entreras mûr dans le tombeau, comme une gerbe qu’on enlève en son temps.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Voilà ce que nous avons observé: c’est la vérité! Ecoute-le, et fais-en ton profit.
