Jób 42
1 Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl:
Pea naʻe toki tali ʻe Siope kia Sihova, ʻo ne pehē,
2 Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení.
“ʻOku ou ʻilo ʻoku ke faʻa fai ʻae meʻa kotoa pē, pea ʻoku ʻikai ha mahalo ʻe faʻa puli meiate koe.
3 Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati.
‘Ko hai ia ʻoku ne fufū ʻae fakakaukau ʻi he taʻeʻilo?’ Ko ia, kuo u puʻaki ʻaia naʻe ʻikai te u ʻiloʻi; ʻae ngaahi meʻa lahi hake fau ʻiate au, ʻaia naʻe ʻikai te u ʻiloa.
4 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.
‘ʻOku ou kole kiate koe ke ke fanongo mai, pea te u lea: te u ʻeke kiate koe, pea ke fakahā mai kiate au.’
5 Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.
Kuo u fanongo kiate koe ʻi he fanongo ʻoe telinga: ka ko eni kuo mamata ʻe hoku mata kiate koe.
6 Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.
Ko ia ʻoku ou fehiʻa ai kiate au, ʻo fakatomala ʻi he efu mo e efuefu.”
7 Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job.
Pea naʻe pehē, hili ʻae folofola ʻa Sihova ʻaki ʻae ngaahi lea ni kia Siope, “Naʻe folofola ʻa Sihova kia Elifasi mei Timani, Kuo tupu hoku houhau kiate koe, mo ho kāinga ʻe toko ua: he ʻoku ʻikai te mou lea ʻaki kiate au ʻae meʻa ʻoku totonu, ʻo hangē ko ʻeku tamaioʻeiki ko Siope.
8 Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job.
Ko ia ke mou toʻo ni kiate kimoutolu ʻae fanga pulu ʻe fitu, mo e sipitangata ʻe fitu, ʻo ʻalu ki heʻeku tamaioʻeiki ko Siope, pea ʻohake ʻae feilaulau tutu koeʻuhi ko kimoutolu; pea ʻe hūfia ʻakimoutolu ʻe heʻeku tamaioʻeiki ko Siope: he te u maʻu ia: telia naʻaku taaʻi kiate kimoutolu ʻo hangē ko hoʻomou vale, ko e meʻa ʻi he ʻikai te mou lea ʻaki kiate au ʻaia ʻoku totonu, ʻo hangē ko ʻeku tamaioʻeiki ko Siope.”
9 A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův.
Ko ia naʻe ʻalu ai ʻa Elifasi mei Timani, mo Pilitati mei Suaa, mo Sofaa mei Neama, ʻonau fai ʻo hangē ko e fekau ʻa Sihova kiate kinautolu: pea naʻe maʻu ʻe Sihova ʻa Siope foki.
10 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně.
Pea naʻe liliu ʻe Sihova ʻae pōpula ʻo Siope, ʻi heʻene hūfia hono kāinga: pea naʻe fakamaʻumeʻa ʻe Sihova kia Siope ʻo liunga ua hake ʻi he meʻa naʻa ne maʻu ʻi muʻa.
11 A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu.
Pea naʻe toki haʻu kiate ia ʻa hono ngaahi kāinga kotoa pē, mo hono ngaahi tuofefine, mo kinautolu kotoa pē naʻa nau kaumeʻa mo ia ʻi muʻa, ʻonau kai mā mo ia ʻi hono fale: pea naʻa nau tēngihia ia, ʻo fakafiemālie ia ʻi he ngaahi kovi kotoa pē naʻe ʻomi ʻe Sihova kiate ia: pea naʻe foaki ʻe he tangata taki taha kotoa pē kiate ia ʻae paʻanga, mo e hau koula.
12 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic.
Pea naʻe tāpuaki lahi hake ʻe Sihova ʻae moʻui kimui ʻa Siope ʻi heʻene moʻui ki muʻa: he naʻa ne maʻu ʻae sipi ʻe taha mano ma fā afe, mo e kāmeli ʻe ono afe, mo e fanga pulu taulua ʻe taha afe, mo e ʻasi fefine ʻe taha afe.
13 Měl také sedm synů a tři dcery,
Pea naʻa ne maʻu foki ʻae foha ʻe toko fitu mo e ʻofefine ʻe toko tolu.
14 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch.
Pea naʻa ne ui ʻae hingoa ʻoe ʻuluaki, ko Simaima, mo e hingoa ʻo hono toko ua, ko Kesaia, mo e hingoa ʻo hono toko tolu, ko Keleni-Hapuka.
15 Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich.
Pea naʻe ʻikai ʻilo ʻi he fonua kotoa pē ha kau fefine hoihoifua ʻo hangē ko e ngaahi ʻofefine ʻo Siope: pea naʻe foaki ʻae tofiʻa kiate kinautolu ʻe heʻenau tamai ʻi he fakataha mo honau ngaahi tuongaʻane.
16 Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení.
Pea hili ʻae meʻa ni naʻe moʻui ʻa Siope ʻi he taʻu ʻe teau ma fāngofulu, ʻo ne mamata ki hono ngaahi foha, mo e ngaahi foha ʻo hono ngaahi foha, ʻio, ko e toʻutangata ʻe fā.
17 I umřel Job, stár jsa a pln dnů.
Pea naʻe pekia ʻa Siope, kuo motuʻa mo fonu ʻi he ngaahi ʻaho.
