Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
“ʻOku ke faʻa fusi hake ʻae levaiatani ʻaki ʻae mātaʻu? Pe ko hono ʻelelo ʻaki ʻae afo ʻoku ke tukutuku hifo?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
ʻOku ke faʻa ʻai ʻae mātaʻu ki hono ihu? Pe vili ke ʻasi hono kouʻahe ʻaki ʻae talaʻi ʻakau?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Te ne fai ʻene ngaahi hū tāumaʻu kiate koe? Te ne lea ʻaki ʻae ngaahi lea malu kiate koe?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Te ne fai ʻae fuakava mo koe? Te ke maʻu ia ko hoʻo tamaioʻeiki ʻo taʻengata?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Te ke fakavā mo ia ʻo hangē ko e manupuna? Pe te ke noʻotaki ia maʻa hoʻo kau taʻahine?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
ʻE fai kātoanga ʻaki ia ʻe ho kaumeʻa? Te nau vahevahe ia ki he kakai fakatau?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
ʻOku ke faʻa fakapito hono kili ʻi he tao ukamea talatala? Pe ko hono ʻulu ʻi he tao hoka ika?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Hilifaki ho nima kiate ia, manatu ki he tau, pea ʻoua naʻa toe fai hā meʻa.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Vakai, ʻoku taʻeʻaonga ke ʻamanaki kiate ia: ʻikai ʻe tō ki lalo ha tokotaha ʻi he mamata pe kiate ia?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
ʻOku ʻikai ha tokotaha ʻoku loto lahi ʻe fie ueʻi ia ke tuʻu hake: pea ka kuo pehē, ko hai koā ʻe faʻa tuʻu ʻi hoku ʻao?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Ko hai kuo ne tomuʻa fai kiate au koeʻuhi ke u totongi ia? Ko e meʻa kotoa pē ʻoku ʻi lalo langi ʻoku ʻaʻaku ia.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
“ʻE ʻikai te u fakapuli hono ngaahi konga, pe ko hono mālohi, pe ko hono matamatalelei.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Ko hai te ne faʻa ʻilo ʻae mata ʻo hono kofu? Pe ko hai ʻe faʻa haʻu kiate ia mo e palaiteli lou ua?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Ko hai te ne faʻa toʻo ʻae matapā ʻo hono mata? ʻOku fakailifia hono ngaahi nifo ʻoku takatakai.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
ʻOku viki ia ʻi hono ngaahi ʻuno, ʻaia ʻoku tāpuni fakataha ʻo hangē ko e meʻa pulusi maʻu.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
ʻOku fengūtaki pehē ʻae taha ki he taha, ʻaia ʻoku ʻikai faʻa hū ai ʻae matangi ʻi hona vahaʻa.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
ʻOku nau fehokotaki, ʻo fepikitaki fakataha, pea ʻe ʻikai faʻa vaheʻi.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
ʻI heʻene mafatua ʻoku ulo ai ʻae maama, pea ʻoku tatau hono mata mo e laumata ʻoe pongipongi.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
ʻOku ʻalu atu mei hono ngutu ʻae ngaahi maama ulo, ʻoku puna mei ai kituʻa ʻae ngaahi kalofiama.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
ʻOku ʻalu atu ʻi hono avaʻi ihu ʻae ʻohuafi, ʻo hangē ko e kulo vai kuo lili, pe ko e fuʻu kulo.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
ʻOku tutu ʻe heʻene mānava ʻae malala, pea ʻoku ulo mai ʻae afi mei hono ngutu.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
ʻOku nofo ʻae mālohi ʻi hono kia, pea ʻoku liliu ʻae mamahi ko e fiefia ʻi hono ʻao.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Ko hono ngaahi ʻioʻi kakano ʻoku piki fakataha: ʻoku mālohi ia ʻi ai; ʻoku ʻikai faʻa ueʻi.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
ʻOku mālohi hono loto ʻo hangē ko e maka; ʻio, ʻoku fefeka ʻo hangē ko e konga ʻoe maka tokalalo ʻoe meʻa momosi.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
ʻOka fokotuʻu hake ia ki ʻolunga, ʻoku manavahē ʻae kau mālohi: ko e meʻa ʻi he faʻa maumau ʻoku nau fakamaʻa ʻakinautolu.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Ko e heletā ʻo ia ʻoku ne tā kiate ia ʻoku ʻikai tau; pe ko e tao, pe ko e tokotoko, mo e kofutau.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
ʻOku tatau kiate ia ʻae ʻaione mo e mohuku, ʻae palasa mo e ʻakau popo.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
ʻE ʻikai hola ia ʻi he ngahau: ʻoku ne liliu ʻae ngaahi makatā ko e veve.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
ʻOku ne ui ʻae ngaahi ngahau ko e mohuku mōmoa: ʻoku kata ia ʻi he apoapo ʻoe tao.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
ʻOku ʻi lalo ʻiate ia ʻae ngaahi maka māsila: ʻoku ne folahi ki he pelepela ʻae ngaahi meʻa māsila.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
ʻOku ne fakalili ʻae loloto ʻo hangē ko e kulo: ʻoku ne ngaohi ke tatau ʻae tahi mo e ipu ʻoe meʻa tākai.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
ʻOku ne fakangingila ʻae hala kimui ʻiate ia; ʻe mahalo ʻe ha taha ʻoku hinehina ʻae loloto.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
ʻOku ʻikai hano tatau ʻi he fonua, ʻaia kuo ngaohi ke taʻemanavahē.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
ʻOku ne vakai ki he ngaahi meʻa māʻolunga kotoa pē: ko e tuʻi ia ki he ngaahi fānau kotoa pē ʻoe laukau.”
