< Jób 41 >
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
¿Sacarás tú al Leviatán con el anzuelo; y con la cuerda que le echares en su lengua?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
¿Pondrás tú garfio en sus narices; y horadarás tú con espina su quijada?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
¿Multiplicará él ruegos para contigo? ¿hablarte ha él a ti lisonjas?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
¿Hará concierto contigo para que le tomes por siervo perpetuo?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
¿Jugarás tú con él, como con pájaro? ¿y atarle has para tus niñas?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
¿Harán banquete por causa de él los compañeros? ¿partirle han entre los mercaderes?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
¿Cortarás tú con cuchillo su cuero, y con francado de pescadores su cabeza?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Pon tu mano sobre él: acordarte has de la batalla, y nunca más tornarás.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
He aquí que tu esperanza será burlada; por que aun a su sola vista se desmayarán.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Nadie hay tan osado que le despierte: ¿quién pues podrá estar delante de mí?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
¿Quién me previno para que yo se lo agradezca? todo lo que está debajo del cielo es mío.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Y no callaré sus miembros, y la cosa de sus fuerzas, y la gracia de su disposición.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
¿Quién descubrirá la delantera de su vestidura? ¿quién se llegará a él con freno doble?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
¿Quién abrirá las puertas de su rostro? Los ordenes de sus dientes espantan.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
La gloria de su vestido es escudos fuertes, cerrados entre sí estrechamente.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
El uno se junta con el otro, que viento no entra entre ellos.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
El uno está pegado con el otro, están trabados entre sí, que no se pueden apartar.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Con sus estornudos enciende lumbre; y sus ojos son como los párpados del alba.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
De su boca salen hachas de fuego, y proceden centellas de fuego.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
De sus narices sale humo, como de una olla, o caldero que hierve.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Su aliento enciende los carbones, y de su boca sale llama.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
En su cerviz mora la fortaleza, y delante de él es deshecho el trabajo.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Las partes de su carne están pegadas entre sí: está firme su carne en él, y no se mueve.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Su corazón es firme como una piedra, y fuerte como la muela de debajo.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
De su grandeza tienen temor los fuertes, y de sus desmayos se purgan.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Cuando alguno le alcanzare, ni espada, ni lanza, ni dardo, ni coselete, durará contra él.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
El hierro estima por pajas, y el acero por leño podrido.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Saeta no le hace huir: las piedras de honda se le tornan armas.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Toda arma tiene por hojarascas, y del blandeamiento de la pica se burla,
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Por debajo tiene agudas conchas: imprime su agudez en el suelo.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Hace hervir como una olla la profunda mar; y tórnala como una olla de ungüento.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
En pos de sí hace resplandecer la senda, que parece que la mar es cana.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
No hay sobre la tierra su semejante, hecho para nada temer.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Menosprecia toda cosa alta, es rey sobre todos los soberbios.