Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Poderás tirar com anzol o leviathan? ou ligarás a sua língua com a corda?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Podes pôr um junco no seu nariz? ou com um espinho furarás a sua queixada?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Porventura multiplicará muitas suplicações para contigo? ou brandamente falará?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Fará ele concertos contigo? ou o tomarás tu por escravo para sempre?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Brincarás com ele, como com um passarinho? ou o atarás para tuas meninas?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Os teus companheiros farão dele um banquete? ou o repartirão entre os negociantes?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Encherás a sua pele de ganchos? ou a sua cabeça com arpéos de pescadores?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Põe a tua mão sobre ele, lembra-te da peleja, e nunca mais tal intentarás.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Eis que a sua esperança falhará: porventura também à sua vista será derribado?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Ninguém há tão atrevido, que a desperta-lo se atreva: quem pois é aquele que ousa pôr-se em pé diante de mim
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Quem me preveniu, para que eu haja de retribuir-lhe? pois o que está debaixo de todos os céus é meu.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Não calarei os meus membros, nem a relação das suas forças, nem a graça da sua formação.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Quem descobriria a superfície do seu vestido? quem entrará entre as suas queixadas dobradas?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Quem abriria as portas do seu rosto? pois em roda dos seus dentes está o terror.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
As suas fortes escamas são excelentíssimas, cada uma fechada como com selo apertado.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Uma à outra se chega tão perto, que nem um assopro passa por entre elas.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Umas às outras se apegam: tanto se travam entre si, que não se podem separar.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Cada um dos seus espirros faz resplandecer a luz, e os seus olhos são como as pestanas da alva.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Da sua boca saem tochas: faiscas de fogo arrebentam dela.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Dos seus narizes procede fumo, como de uma panela fervente, ou de uma grande caldeira.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
O seu hálito faria incender os carvões: e da sua boca sai chama.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
No seu pescoço pousa a força: perante ele até a tristeza salta de prazer.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Os músculos da sua carne estão pegados entre si: cada um está firme nele, e nenhum se move.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
O seu coração é firme como uma pedra e firme como parte da mó de baixo.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Levantando-se ele, tremem os valentes: em razão dos seus abalos se purificam.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Se alguém lhe tocar com a espada, essa não poderá penetrar, nem lança, dardo ou couraça.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Ele reputa o ferro por palha, e o cobre por pau podre.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
A seta o não fará fugir: as pedras das fundas se lhe tornam em rastolho.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
As pedras atiradas estima como arestas, e ri-se do brandir da lança.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Debaixo de si tem conchas ponteagudas: estende-se sobre coisas ponteagudas como na lama.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
As profundezas faz ferver, como uma panela: torna o mar como quando os unguentos fervem.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Após ele alumia o caminho: parece o abismo tornado em brancura de cãs.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Na terra não há coisa que se lhe possa comparar, pois foi feito para estar sem pavor.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Todo o alto vê: é rei sobre todos os filhos de animais altivos.
