Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Mahatarike i Leviatàne am-bintañe v-iheo? hatindri’o ambane an-tàly hao i lela’ey?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Lefe’o hao ty mampikiviro i oro’ey, ndra ty hangirike i soma’ey am-pengoke?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Hanao lako halaly ama’o hao re? Ke hivolañe mora ama’o?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Hifañina ama’o hao, handrambesa’o aze ho fetrek’oro’o kitro katroke?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Ho hisà’o hao hoe voroñe? ke ho tantalie’o ho amo anak’ ampela’oo.
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Hifampihehetse ama’e hao o mpanao balikeo? Ho zarae’ iareo am’ o mpanao takinakeo hao re?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Ho tsitsihem-pirango hao i holi’ey? Ndra i loha’ey an-defom-piañe?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Apaoho ama’e ty fità’o vaho tiahio i ho ali’oy te tsy hindroe’o.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Hete! Toe tsy vente’e t’ie salalaeñe, tsy ho tafahohoke hao te isahañe?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
I Tsy eo ty lahitsi’ay mahavany hitsobore aze; ia arè ty mahafiatreatre amako?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Ia ty nanolotse ahy, te havahako? ahiko ze hene ambanen-dikerañe ao.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Tsy hitsiñeko o kitso’eo, ty haozara’e ra’elahiy, vaho i sandri’e tsaratseakey,
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Ia ty hañolitse o sisin-koli’eo? Ia ty hahafizilik’ añivom-balañorà’e roe ao?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Ia ty mahafisokake o lalam-bein-tarehe’eo? mampangetraketrake ty fañarikatoha’ o nife’eo.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Fisengea’e o sisì’e fatratseo, ie mikititse hoe linite;
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Akore ty fifampikiteha’e kanao tsy mahafitsifitse ao ty tioke.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Nifampireketeñe iereo, mifampipiteke, tsy lefe akatrake.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Mitsopela-kazavàñe o fihatsìhe’eo, manahake ty holi-maso’ i maraindraiñey o maso’eo.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Failo milebaleba ty miakatse am-bava’e, afo mipelatse ty mipitsike mb’eo.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Mañatoeñe o loa-koro’eo, hoe valàñe mamorotse ambone vinda mirehetse.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Mamiañe foroha ty kofò’e, afo misodotse ty miboak’ am-bava’e ao.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Mimoneñe an-kàto’e ty haozarañe, vaho mitsinjak’ aolo’e eo ty miroreke.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Mifampirekets’ ama’e i holi’e mifanosokeo, gañe ama’e Izay tsy mete asitse.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Gañe hoe vato ty fo’e; manahake ty hamafem-bato-lisañe ambane.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Ie mivoalatse, miholi-tsandry o fanalolahio; ie vereñe mamoe’ay.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Tsy lefe t’ie liherem-pibara, ndra lefoñe, ndra ana-defo, ndra baramino masioñe.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Atao’e ho boka maike ty viñe, naho hatae voroke ty torisìke.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Tsy mahafandrifitse aze o ana-paleo; atao’e forompotse o vato-piletseo.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Tonton-drongoñe ama’e o kobaiñeo, tohafa’e o lefoñe mikaratsakaratsakeo.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Silam-balañe-tane masioñe ty ambane’e, hoe mamofopofoke ampemba t’ie miranga fotake.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Ampitroatroahe’e hoe valàñe i lalekey; ampanahafe’e ami’ty fampitranahañe rano mañitse i riakey.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Anoe’e lala-miloeloe ty am-boho’e ao anoe’e hoe a maròy foty i lalekey.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Tsy ambone-tane atoy ty mañirinkiriñe aze, ie nitsenèñe tsy ho aman-tahotse.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Jilojilove’e iaby ze atao abo; ie ty lohà’ ze hene anam-pirengevohañe.
