Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Prenderai tu il coccodrillo all’amo? Gli assicurerai la lingua colla corda?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Gli passerai un giunco per le narici? Gli forerai le mascelle con l’uncino?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Ti rivolgerà egli molte supplicazioni? Ti dirà egli delle parole dolci?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Farà egli teco un patto perché tu lo prenda per sempre al tuo servizio?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Scherzerai tu con lui come fosse un uccello? L’attaccherai a un filo per divertir le tue ragazze?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Ne trafficheranno forse i pescatori? Lo spartiranno essi fra i negozianti?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Gli coprirai tu la pelle di dardi e la testa di ramponi?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Mettigli un po’ le mani addosso!… Ti ricorderai del combattimento e non ci tornerai!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Ecco, fallace è la speranza di chi l’assale; basta scorgerlo e s’è atterrati.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Nessuno è tanto ardito da provocarlo. E chi dunque oserà starmi a fronte?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Chi mi ha anticipato alcun che perch’io glielo debba rendere? Sotto tutti i cieli, ogni cosa è mia.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
E non vo’ tacer delle sue membra, della sua gran forza, della bellezza della sua armatura.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Chi l’ha mai spogliato della sua corazza? Chi è penetrato fra la doppia fila de’ suoi denti?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Chi gli ha aperti i due battenti della gola? Intorno alla chiostra de’ suoi denti sta il terrore.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Superbe son le file de’ suoi scudi, strettamente uniti come da un sigillo.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Uno tocca l’altro, e tra loro non passa l’aria.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Sono saldati assieme, si tengono stretti, sono inseparabili.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
I suoi starnuti dànno sprazzi di luce; i suoi occhi son come le palpebre dell’aurora.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Dalla sua bocca partono vampe, ne scappan fuori scintille di fuoco.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Dalle sue narici esce un fumo, come da una pignatta che bolla o da una caldaia.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
L’alito suo accende i carboni, e una fiamma gli erompe dalla gola.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Nel suo collo risiede la forza, dinanzi a lui salta il terrore.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Compatte sono in lui le parti flosce della carne, gli stanno salde addosso, non si muovono.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Il suo cuore è duro come il sasso, duro come la macina di sotto.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Quando si rizza, tremano i più forti, e dalla paura son fuori di sé.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Invano lo si attacca con la spada; a nulla valgon lancia, giavellotto, corazza.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Il ferro è per lui come paglia; il rame, come legno tarlato.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
La figlia dell’arco non lo mette in fuga; le pietre della fionda si mutano per lui in stoppia.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Stoppia gli par la mazza e si ride del fremer della lancia.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Il suo ventre è armato di punte acute, e lascia come tracce d’erpice sul fango.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Fa bollire l’abisso come una caldaia, del mare fa come un gran vaso da profumi.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Si lascia dietro una scia di luce; l’abisso par coperto di bianca chioma.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Non v’è sulla terra chi lo domi; è stato fatto per non aver paura.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Guarda in faccia tutto ciò ch’è eccelso, è re su tutte le belve più superbe”.
