Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Trarrai tu fuori il leviatan con l'amo, O con una fune che tu gli avrai calata sotto alla lingua?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Gli metterai tu un uncino al muso? Gli forerai tu le mascelle con una spina?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Userà egli molti preghi teco? Ti parlerà egli con lusinghe?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Patteggerà egli teco, Che tu lo prenda per servo in perpetuo?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Scherzerai tu con lui, come con un uccello? E lo legherai tu [con un filo, per darlo] alle tue fanciulle?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
I compagni ne faranno essi un convito? Lo spartiranno essi fra i mercatanti?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Gli empirai tu la pelle di roncigli, E la testa di raffi da pescare?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Pongli pur la mano addosso, Tu non ricorderai mai più la guerra.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Ecco, la speranza di [pigliar]lo è fallace; Anzi [l'uomo] non sarà egli atterrato, [solo] a vederlo?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Non [vi è] alcuno [così] feroce, che ardisca risvegliarlo; E chi potrà presentarsi davanti a me?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Chi mi ha prevenuto [in darmi cosa alcuna?] ed io gliela renderò; [Quello che è] sotto tutti i cieli è mio.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Io non tacerò le membra di quello, Nè ciò ch'è delle [sue] forze, nè la grazia della sua disposizione.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Chi scoprirà il disopra della sua coverta? Chi verrà [a lui] con le sue doppie redini?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Chi aprirà gli usci del suo muso? Lo spavento [è] d'intorno a' suoi denti.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
I [suoi] forti scudi [sono] una cosa superba; [Son] serrati strettamente [come con] un suggello.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
L'uno si attiene all'altro, Talchè il vento non può entrar per entro.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Sono attaccati gli uni agli altri, ed accoppiati insieme, E non possono spiccarsi l'uno dall'altro.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
I suoi starnuti fanno sfavillar della luce, E i suoi occhi [son] simili alle palpebre dell'alba.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Della sua gola escono fiaccole, Scintille di fuoco ne sprizzano.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Delle sue nari esce un fumo, Come d'una pignatta bollente, o [d]'una caldaia.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
L'alito suo accende i carboni, E fiamma esce della sua bocca.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
La possa alberga nel suo collo, E la doglia tresca davanti a lui.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Le polpe della sua carne son compresse; Egli ha [la carne] addosso soda, e non tremola punto.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Il cuor suo [è] sodo come una pietra, E massiccio come un pezzo della [macina] disotto.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
I più forti e valenti hanno paura di lui, quando egli si alza; [E] si purgano de' lor peccati, per lo gran fracasso.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Nè la spada di chi l'aggiunger[à] potrà durare, Nè l'asta, nè lo spuntone, nè la corazza:
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Egli reputa il ferro per paglia, E il rame per legno intarlato.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
La saetta non lo farà fuggire; Le pietre della frombola si mutano inverso lui in istoppia.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Gli ordigni son da lui riputati stoppia; Ed egli si beffa del vibrare dello spuntone.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
[Egli ha] sotto di sè de' testi pungenti; Egli striscia [come] una trebbia di ferro in sul pantano.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Egli fa bollire il profondo mare come una caldaia; Egli rende il mare simile a una composizione d'unguentaro.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Egli fa rilucere dietro a sè un sentiero, [E] l'abisso pare canuto.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Non [vi è] alcuno animale in su la terra che gli possa essere assomigliato, Che sia stato fatto [per esser] senza paura.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Egli riguarda ogni cosa eccelsa, [Ed è] re sopra tutte le più fiere belve.
