Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Kannst du den Leviathan ziehen mit dem Haken und seine Zunge mit einer Schnur fassen?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Kannst du ihm eine Angel in die Nase legen und mit einem Stachel ihm die Backen durchbohren?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Meinst du, er werde dir viel Flehens machen oder dir heucheln?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Meinst du, daß er einen Bund mit dir machen werde, daß du ihn immer zum Knecht habest?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Kannst du mit ihm spielen wie mit einem Vogel oder ihn für deine Dirnen anbinden?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Meinst du die Genossen werden ihn zerschneiden, daß er unter die Kaufleute zerteilt wird?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Kannst du mit Spießen füllen seine Haut und mit Fischerhaken seinen Kopf?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Wenn du deine Hand an ihn legst, so gedenke, daß es ein Streit ist, den du nicht ausführen wirst.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Siehe, die Hoffnung wird jedem fehlen; schon wenn er seiner ansichtig wird, stürzt er zu Boden.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Niemand ist so kühn, daß er ihn reizen darf; wer ist denn, der vor mir stehen könnte?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Wer hat mir etwas zuvor getan, daß ich's ihm vergelte? Es ist mein, was unter allen Himmeln ist.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Dazu muß ich nun sagen, wie groß, wie mächtig und wohlgeschaffen er ist.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Wer kann ihm sein Kleid aufdecken? und wer darf es wagen, ihm zwischen die Zähne zu greifen?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Wer kann die Kinnbacken seines Antlitzes auftun? Schrecklich stehen seine Zähne umher.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Seine stolzen Schuppen sind wie feste Schilde, fest und eng ineinander.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Eine rührt an die andere, daß nicht ein Lüftlein dazwischengeht.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Es hängt eine an der andern, und halten zusammen, daß sie sich nicht voneinander trennen.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sein Niesen glänzt wie ein Licht; seine Augen sind wie die Wimpern der Morgenröte.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Aus seinem Munde fahren Fackeln, und feurige Funken schießen heraus.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Aus seiner Nase geht Rauch wie von heißen Töpfen und Kesseln.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Sein Odem ist wie eine lichte Lohe, und aus seinem Munde gehen Flammen.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Auf seinem Hals wohnt die Stärke, und vor ihm her hüpft die Angst.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Die Gliedmaßen seines Fleisches hangen aneinander und halten hart an ihm, daß er nicht zerfallen kann.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Sein Herz ist so hart wie ein Stein und so fest wie ein unterer Mühlstein.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Wenn er sich erhebt, so entsetzen sich die Starken; und wenn er daherbricht, so ist keine Gnade da.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Wenn man zu ihm will mit dem Schwert, so regt er sich nicht, oder mit Spieß, Geschoß und Panzer.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Er achtet Eisen wie Stroh, und Erz wie faules Holz.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Kein Pfeil wird ihn verjagen; die Schleudersteine sind ihm wie Stoppeln.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Die Keule achtet er wie Stoppeln; er spottet der bebenden Lanze.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Unten an ihm sind scharfe Scherben; er fährt wie mit einem Dreschwagen über den Schlamm.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Er macht, daß der tiefe See siedet wie ein Topf, und rührt ihn ineinander, wie man eine Salbe mengt.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Nach ihm leuchtet der Weg; er macht die Tiefe ganz grau.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Auf Erden ist seinesgleichen niemand; er ist gemacht, ohne Furcht zu sein.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Er verachtet alles, was hoch ist; er ist ein König über alles stolze Wild.
