Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Tireras-tu le léviathan avec un hameçon, et avec une corde lui feras-tu y enfoncer sa langue?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Lui mettras-tu un jonc dans le nez, et lui perceras-tu la mâchoire avec un crochet?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Te fera-t-il beaucoup de supplications, ou te dira-t-il des choses douces?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Fera-t-il une alliance avec toi? Le prendras-tu comme serviteur à toujours?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Joueras-tu avec lui comme avec un oiseau, et l’attacheras-tu pour tes jeunes filles?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Des associés feront-ils trafic de lui? Le partageront-ils entre des marchands?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Rempliras-tu sa peau de dards, et sa tête de harpons à poissons?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Mets ta main sur lui: souviens-toi de la bataille, – n’y reviens pas!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Voici, on est déçu dans son attente; même à sa vue, n’est-on pas terrassé?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Nul n’est assez hardi pour le réveiller; et qui est celui qui se présentera devant moi?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Qui m’a prévenu, et je lui rendrai? Tout ce qui est sous les cieux est à moi.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Je ne me tairai pas sur ses membres, sur ce qui concerne ses forces et sur la beauté de sa structure.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Qui a mis à découvert le dessus de son vêtement? Qui pénétrera dans sa double mâchoire?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Qui ouvrira les portes de son museau? Autour de ses dents est la terreur!
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Il est magnifique par la force de ses boucliers étroitement unis comme par un sceau;
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
L’un touche à l’autre, et le vent ne pénétrerait pas entre eux;
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
L’un est attaché à l’autre, ils se tiennent et ne se séparent pas.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Ses éternuements font jaillir la lumière, et ses yeux sont comme les paupières de l’aurore.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Des flammes sortent de sa gueule; des étincelles de feu s’en échappent;
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Une fumée sort de ses narines comme d’un pot qui bouillonne, comme d’une chaudière ardente;
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Son souffle allumerait des charbons, et une flamme sort de sa gueule.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Dans son cou loge la force, et la frayeur danse devant lui.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Les plis de sa chair adhèrent ensemble: coulés sur lui, ils ne bougent pas;
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Son cœur est dur comme une pierre, dur comme la meule inférieure.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Quand il se lève, les forts ont peur, ils s’enfuient saisis d’épouvante.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Quand on l’atteint de l’épée, elle n’a aucun effet, ni la lance, ni le dard, ni la cuirasse.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Il estime le fer comme de la paille, l’airain comme du bois vermoulu.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
La flèche ne le met pas en fuite; les pierres de fronde se changent pour lui en du chaume.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Il estime la massue comme du chaume, et il se rit du bruit du javelot.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Sous lui sont des tessons pointus; il étend une herse sur la vase.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Il fait bouillonner l’eau profonde comme une marmite, il fait de la mer comme un pot d’onguent;
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Il fait briller après lui [son] sillage; on prendrait l’abîme pour des cheveux gris.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Il n’a pas son semblable sur la terre: il a été fait pour être sans peur.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Il regarde tout ce qui est élevé; il est roi sur tous les fiers animaux.
