< Jób 40 >

1 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
Og Herren svara Job og sagde:
2 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
«Vil klandraren med Allvald trætta? Lat han som lastar Gud då svara!»
3 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
Då svara Job Herren og sagde:
4 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
«For ring eg er; kva skal eg svara? Eg handi legg på munnen min.
5 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
Ein gong eg tala, no eg tegjer, tvo gong’ - eg gjer det ikkje meir.»
6 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
Og Herren svara Job or stormen og sagde:
7 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
«Spenn som mann ditt beltet på, gjev meg på mine spursmål svar:
8 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
Vil du forspille meg min rett, fordøma meg, so du fær rett?
9 Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
Hev du vel slik ein arm som Gud? Kann du som han med røysti dundra?
10 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
Pryd deg med høgd og herredom, klæd deg i glans og herlegdom,
11 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
Lat so din vreide strøyma fram, sjå kvar ein stolt og audmyk han!
12 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
Så kvar ein stolt og bøyg han ned, og slå til jord dei gudlause!
13 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
Og gøym deim alle under jordi, bitt deira andlit fast i løynd!
14 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
So skal eg og lovprisa deg, som siger med di høgre vann.
15 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
Sjå elvhesten! Eg hev skapt han liksom deg; som ein ukse et han gras.
16 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
Sjå då krafti i hans lender, i bukmusklarne hans styrke!
17 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
Halen gjer han stiv som ceder, fast bogsenarne er tvinna.
18 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
Knokarne er koparrøyrer, beini som jarnstenger er.
19 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
Av Guds verk er han det fyrste, av sin skapar fekk han sverd.
20 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
Bergi ber åt honom for, alle villdyr leikar der.
21 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
Under lotusbusk han kviler, løyner seg i røyr og sev.
22 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
Lotusbusk gjev honom skugge, piletre umkransar honom.
23 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
Strid gjeng elvi, ei han ottast; trygg er han um so sjølve Jordan fossar imot hans gap.
24 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
Kann ein tak han so han ser det, draga snara gjenom snuten?

< Jób 40 >