Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Y respondió Elifaz el Temanita, y dijo:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Si probaremos a hablarte, serte ha molesto: ¿mas quién podrá detener las palabras?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
He aquí, tú enseñabas a muchos, y las manos flacas corroborabas.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Al que vacilaba, enderezaban tus palabras: y las rodillas de los que arrodillaban, esforzabas.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Mas ahora que a ti te ha venido esto, te es molesto: y cuando ha llegado hasta ti, te turbas.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
¿Es este tu temor, tu confianza, tu esperanza, y la perfección de tus caminos?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Acuérdate ahora, ¿quién haya sido inocente, que se perdiese? ¿y en dónde los rectos han sido cortados?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Como yo he visto, que los que aran iniquidad, y siembran injuria, la siegan.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Perecen por el aliento de Dios, y por el espíritu de su furor son consumidos.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
El bramido del león, y la voz del león, y los dientes de los leoncillos son arrancados.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
El león viejo perece por falta de presa, y los hijos del león son esparcidos.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
El negocio también me era a mí oculto: mas mi oído ha entendido algo de ello.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
En imaginaciones de visiones nocturnas, cuando el sueño cae sobre los hombres,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Un espanto, y un temblor me sobrevino, que espantó todos mis huesos.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Y un espíritu pasó por delante de mí, que el pelo de mi carne se erizó.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Paróse una fantasma delante de mis ojos, cuyo rostro yo no conocí; y callando, oí que decía:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
¿Si será el hombre más justo que Dios? ¿Si será el varón más limpio que el que le hizo?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
He aquí que en sus siervos no confía; y en sus ángeles puso locura:
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
¿Cuánto más en los que habitan en casas de lodo, cuyo fundamento está en el polvo, y que serán quebrantados de la polilla?
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
De la mañana a la tarde son quebrantados, y se pierden para siempre, sin que haya quien lo eche de ver.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
¿Su hermosura no se pierde con ellos mismos? muérense y no lo saben.
