Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Or, répondant, Eliphaz, Thémanite, dit:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Si nous commençons à te parler, peut-être le supporteras-tu avec peine; mais qui pourrait retenir les paroles qu’il a conçues?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Voilà que tu as instruit un grand nombre de personnes et fortifié des mains affaiblies.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Tes discours ont affermi ceux qui vacillaient, et tu as fortifié les genoux tremblants.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Mais maintenant la plaie est venue sur toi, et tu as perdu courage; elle t’a touché, et tu es troublé.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Où donc est ta crainte de Dieu, ta force, ta patience, la perfection de tes voies?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Cherche dans ton souvenir, je t’en conjure; qui a jamais péri innocent? ou quand des justes ont-ils été exterminés?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Mais plutôt j’ai vu que ceux qui opèrent l’iniquité, sèment des douleurs et les moissonnent.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Ont péri au souffle de Dieu, et que par le vent de sa colère ils ont été consumés.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Le rugissement du lion, et la voix de la lionne et les dents des petits lions ont été brisés.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Le tigre a péri, parce qu’il n’avait pas de proie, et les petits du lion ont été dissipés.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Cependant une parole secrète m’a été dite, et mon oreille a saisi comme furtivement la suite de sa susurration.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Dans l’horreur d’une vision nocturne, quand le sommeil a coutume de s’emparer des hommes,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
L’effroi me saisit, et un tremblement; et tous mes os furent glacés d’épouvante.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Et comme un esprit passait, moi présent, les poils de ma chair se hérissèrent.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Il s’arrêta quelqu’un dont je ne connaissais pas le visage, un spectre devant mes yeux, et j’entendis sa voix comme un léger souffle:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Est-ce qu’un mortel, comparé à Dieu, sera trouvé juste, ou un homme sera-t-il plus juste que son créateur?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Voilà que ceux qui le servent ne sont pas stables, et même dans ses anges il a trouvé de la dépravation.
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Combien plus ceux qui habitent des maisons de boue, qui ont un fondement de terre, seront comme rongés de vers!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Du matin au soir, ils seront moissonnés; parce que nul n’a l’intelligence, ils périront éternellement.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Ceux mêmes qui sont restés d’entre eux seront emportés; ils mourront, mais non dans la sagesse.
