Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Et Éliphaz, le Thémanite, répondit et dit:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Si nous essayons de t’adresser une parole, en seras-tu irrité? Mais qui pourrait se retenir de parler?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Voici, tu en as enseigné beaucoup, et tu as fortifié les mains languissantes;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Tes paroles ont tenu droit celui qui chancelait, et tu as affermi les genoux qui ployaient;
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Mais maintenant [le malheur] est venu sur toi, et tu es irrité; il t’atteint, et tu es troublé.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Ta crainte [de Dieu] n’est-elle pas ta confiance, et l’intégrité de tes voies, ton espérance?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Souviens-toi, je te prie, qui a péri étant innocent? et où les hommes droits ont-ils été détruits?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Selon ce que j’ai vu, ceux qui labourent l’iniquité et qui sèment la misère, la moissonnent.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Ils périssent par le souffle de Dieu, et sont consumés par le souffle de ses narines.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Le rugissement du lion et la voix du [lion] rugissant [sont étouffés], et les dents des jeunes lions sont brisées;
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Le lion fort périt faute de proie, et les petits de la lionne sont dispersés.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Une parole vint à moi secrètement, et mon oreille en saisit la susurration,
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Au milieu des pensées que font naître les visions de la nuit, quand un sommeil profond tombe sur les hommes;
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
La frayeur vint sur moi, et le frisson, et elle fit trembler la multitude de mes os;
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Et un esprit passa devant moi: les cheveux de ma chair se dressèrent.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Il se tint là; je ne reconnus pas son apparence: une forme était devant mes yeux. J’entendis un léger murmure et une voix:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Un mortel sera-t-il plus juste que Dieu, l’homme sera-t-il plus pur que celui qui l’a fait?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Voici, il ne se fie pas à ses serviteurs, et ses anges il les charge de folie;
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Combien plus à ceux qui habitent dans des maisons d’argile dont le fondement est dans la poussière, qui sont écrasés comme la teigne!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Du matin au soir, ils sont frappés; ils périssent pour toujours sans qu’on y fasse attention.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Leurs cordes ne leur sont-elles pas arrachées? Ils meurent, et sans sagesse.
