Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz the Temanite answered,
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
“If someone ventures to talk with you, will you be grieved? But who can withhold himself from speaking?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Behold, you have instructed many, you have strengthened the weak hands.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Your words have supported him who was falling, you have made the feeble knees firm.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
But now it has come to you, and you faint. It touches you, and you are troubled.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Isn’t your piety your confidence? Isn’t the integrity of your ways your hope?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
“Remember, now, who ever perished, being innocent? Or where were the upright cut off?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
According to what I have seen, those who plough iniquity and sow trouble, reap the same.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
By the breath of God they perish. By the blast of his anger are they consumed.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, the teeth of the young lions, are broken.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
The old lion perishes for lack of prey. The cubs of the lioness are scattered abroad.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
“Now a thing was secretly brought to me. My ear received a whisper of it.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
In thoughts from the visions of the night, when deep sleep falls on men,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
fear came on me, and trembling, which made all my bones shake.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Then a spirit passed before my face. The hair of my flesh stood up.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
It stood still, but I couldn’t discern its appearance. A form was before my eyes. Silence, then I heard a voice, saying,
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
‘Shall mortal man be more just than God? Shall a man be more pure than his Maker?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Behold, he puts no trust in his servants. He charges his angels with error.
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
How much more those who dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, who are crushed before the moth!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Between morning and evening they are destroyed. They perish forever without any regarding it.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Isn’t their tent cord plucked up within them? They die, and that without wisdom.’
