Jób 4

1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Then responded Eliphaz the Temanite, and said: —

2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

If one attempt a word unto thee, wilt thou be impatient? But, to restrain speech, who, can endure?

3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Lo! thou hast admonished many, and, slack hands, hast thou been wont to uphold:

4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Him that was stumbling, have thy words raised up, and, sinking knees, hast thou strengthened.

5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

But, now, it cometh upon thee, and thou despairest, It smiteth even thee, and thou art dismayed.

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Is not, thy reverence, thy confidence? And is not, thy hope, the very integrity of thy ways?

7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Remember, I pray thee, who, being innocent, hath perished, or when, the upright, have been cut off.

8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

So far as I have seen, They who plow for iniquity and sow misery, reap the same:

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

By the blast of GOD, they perish, And, by the breath of his nostrils, are they consumed:

10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

[Notwithstanding] the roaring of the lion, and the noise of the howling lion, yet, the teeth of the fierce lions, are broken:

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

The strong lion perishing for lack of prey, Even the whelps of the lioness, are scattered.

12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

But, unto me, something was brought by stealth, —and mine ear caught a whispering of the same:

13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

When there were thoughts, from visions of the night, —When deep sleep falleth upon men,

14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

Dread, came upon me, and trembling, The multitude of my bones, it put in dread:

15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Then, a spirit, over my face, floated along, The hair of my flesh bristled-up:

16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

It stood still, but I could not distinguish its appearance, I looked, but there was no form before mine eyes, —A whispering voice, I heard: —

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

Shall, mortal man, be more just than GOD? Or a man be more pure than, his Maker?

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Lo! in his own servants, he trusteth not, and, his own messengers, he chargeth with error:

19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

How much more the dwellers in houses of clay, which, in the dust, have their foundation, which are crushed sooner than a moth:

20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Betwixt morning and evening, are they broken in pieces, With none to save, they utterly perish:

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

Is not their tent-rope within them, torn away? They die, disrobed of wisdom!