Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
And Eliphaz the Temanite made answer and said,
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
If one says a word, will it be a weariness to you? but who is able to keep from saying what is in his mind?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Truly, you have been a helper to others, and you have made feeble hands strong;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
He who was near to falling has been lifted up by your words, and you have given strength to bent knees.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
But now it has come on you and it is a weariness to you; you are touched by it and your mind is troubled.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Is not your fear of God your support, and your upright way of life your hope?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Have you ever seen destruction come to an upright man? or when were the god-fearing ever cut off?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
What I have seen is that those by whom trouble has been ploughed, and evil planted, get the same for themselves.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
By the breath of God destruction takes them, and by the wind of his wrath they are cut off.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Though the noise of the lion and the sounding of his voice, may be loud, the teeth of the young lions are broken.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
The old lion comes to his end for need of food, and the young of the she-lion go wandering in all directions.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
A word was given to me secretly, and the low sound of it came to my ears.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
In troubled thoughts from visions of the night, when deep sleep comes on men,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Fear came on me and shaking, and my bones were full of trouble;
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
And a breath was moving over my face; the hair of my flesh became stiff:
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Something was present before me, but I was not able to see it clearly; there was a form before my eyes: a quiet voice came to my ears, saying:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
May a man be upright before God? or a man be clean before his Maker?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Truly, he puts no faith in his servants, and he sees error in his angels;
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
How much more those living in houses of earth, whose bases are in the dust! They are crushed more quickly than an insect;
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Between morning and evening they are completely broken; they come to an end for ever, and no one takes note.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
If their tent-cord is pulled up, do they not come to an end, and without wisdom?
