Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Te vaengah Temani hoel Eliphaz loh a doo.
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Te vaengah nang te ol neh n'noemcai saeh, na ngak aya? Tedae olthui te kuemsuem ham unim aka noeng eh?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Muep na toel tih kut kha rhoek khaw na talong coeng te.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Aka paloe rhoek te na olthui loh a thoh tih khuklu aka khun khaw na caang sak.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Tedae namah taengla ha loe tih na ngak coeng, namah te m'ben tih na let coeng.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Na hinyahnah, na ueppangnah, na ngaiuepnah, na longpuei kah thincaknah khaw om pawt nim?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Poek van laeh, ommongsitoe he paltham nim? Aka thuem rhoek te melam a thup?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Ka hmuh vanbangla boethae aka thoe tih aka soem khaw amah long ni thakthaenah a ah.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Pathen kah hiil dongah milh uh tih a thintoek khohli dongah khap uh coeng.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Sathueng khaw kawknah neh sathuengca khaw a ol neh om dae sathuengca khaw a no tloong.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Maeh a mueh lamloh sathueng te milh tih sathuengnu ca rhoek khaw pam uh.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Ka taengah ol a huen tih a olduem loh kai hna a lat sak.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Hlang he khoyin olphong lamkah pomnah khuiah a ih muelh vaengah.
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
birhihnah loh kai m'mah tih thuennah neh ka rhuh boeih a rhih sak.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Mueihla loh ka maelhmai a pah vaengah ka mul ka saa poenghu.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
A pai vaengah khaw a mueimae ka hmat moenih. A muei tah ka mikhmuh ah om tih bidip ol a yaak.
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Pathen lakah hlanghing he tang tih anih aka saii lakah ah hlang caihcil ngai a?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
A sal rhoek soah tangnah pawt tih a puencawn te a lolh la a khueh atah,
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Laipi neh lai im dongah kho aka sa aisat te bungbo hmai ah a khoengim pop coeng.
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Mincang lamloh hlaem duela a phop te a yoeyah la a milh khaw mingpha pawh.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Amih lamkah a a hlangrhuel a phil pah vaengah a duek uh moenih a? Te dongah cueihnah neh a om moenih a?
