Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
To naah Teman acaeng Eliphaz mah,
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
lok kang thuih o nahaeloe, na thaima doeh om tih, toe mi maw lokthui ai ah om thai tih?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Khenah, kami paroeai na thuitaek boeh, thacak ai kaminawk ih ban to tha na caksak boeh.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Amtimh kami to na lok hoiah na patawnh moe, thacak khokkhu to tha na caksak boeh.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Toe vaihi loe na nuiah raihaih phak moe, palung na boeng sut boeh; ang boh moe, raihaih na tongh boeh.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Hae loe sithaw na zithaih, na oephaih hoi toenghaih loklam ah na ai maw oh?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Zaehaih tawn ai kami loe amro vai maw? To tih ai boeh loe kawbaktih ahmuen ah maw katoeng kami amro vaih? Tito poek ah.
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Ka hnuk ih baktih toengah, kahoih ai hmuen sah kami, sethaih aanmu haeh kami ni, a sak ih baktih toengah aah.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
To baktih kaminawk loe Sithaw ih palungphuihaih hoiah amro o moe, Sithaw anghahhaih takhi hoiah duek o.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Nihcae loe kasan kaipui ih lok baktih, kaipui baktiah hang o cadoeh, kaipui haa kangkhaek baktiah amro o.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Kaipui mitong loe caak han moi om ai pongah duek, a caanawk loe anghmaa angtaa o.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Vaihi kai khaeah tamquta hoi lok ang thuih, thuih duem ih lok to ka thaih.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Kaminawk loe iih o boih boeh, qum amang ah hnuksakhaih to ka poek naah,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
zithaih ka nuiah phak naah, ka huhnawk anghuenh khoek to tasoeh takuenhaih hoiah ka oh.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Ka hmaa ah muithla caeh pongah; ka nganmui angthawk tahang;
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
to muithla loe angdoet sut, krang loe kahoih ah amtueng ai, krang tahlip khue ni ka hnuk; to naah kamding rue, to pacoengah ka thaih ih lok maeto mah,
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
kadueh thaih kami loe Sithaw pongah toeng kue maw? Kami loe anih sahkung pongah ciim kue maw?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Khenah, Sithaw mah loe a tamnanawk maeto mataeng doeh oep ai; angmah ih vankaminawk mataeng doeh sakpazaehaih hnu nahaeloe,
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
tangphrung long hoiah sak ih im ah kaom, karaa pongah amro han kazoi kue, maiphu hoiah sak ih kaminawk cae loe kawkruk maw sakpazaehaih hnu pae tih!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Nihcae loe akhawnbang hoi duembang salakah amro o moe, mi mah doeh panoek ai ah dungzan khoek to anghmat o.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Nihcae hoihhaih loe anghmat moe, nihcae loe palunghahaih tawn ai ah duek o na ai maw? tiah thuih.
