Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Weißt du die Zeit, wann die Gemsen auf den Felsen gebären? oder hast du gemerkt, wann die Hinden schwanger gehen?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Hast du gezählt ihre Monden, wann sie voll werden? oder weißt du die Zeit, wann sie gebären?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Sie beugen sich, lassen los ihre Jungen und werden los ihre Wehen.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Ihre Jungen werden feist und groß im Freien und gehen aus und kommen nicht wieder zu ihnen.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Wer hat den Wildesel so frei lassen gehen, wer hat die Bande des Flüchtigen gelöst,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
dem ich die Einöde zum Hause gegeben habe und die Wüste zur Wohnung?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Er verlacht das Getümmel der Stadt; das Pochen des Treibers hört er nicht.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Er schaut nach den Bergen, da seine Weide ist, und sucht, wo es grün ist.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Meinst du das Einhorn werde dir dienen und werde bleiben an deiner Krippe?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Kannst du ihm dein Seil anknüpfen, die Furchen zu machen, daß es hinter dir brache in Tälern?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Magst du dich auf das Tier verlassen, daß es so stark ist, und wirst es dir lassen arbeiten?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Magst du ihm trauen, daß es deinen Samen dir wiederbringe und in deine Scheune sammle?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Der Fittich des Straußes hebt sich fröhlich. Dem frommen Storch gleicht er an Flügeln und Federn.
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Doch läßt er seine Eier auf der Erde und läßt sie die heiße Erde ausbrüten.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Er vergißt, daß sie möchten zertreten werden und ein wildes Tier sie zerbreche.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Er wird so hart gegen seine Jungen, als wären sie nicht sein, achtet's nicht, daß er umsonst arbeitet.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Denn Gott hat ihm die Weisheit genommen und hat ihm keinen Verstand zugeteilt.
18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Zu der Zeit, da er hoch auffährt, verlacht er beide, Roß und Mann.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Kannst du dem Roß Kräfte geben oder seinen Hals zieren mit seiner Mähne?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Läßt du es aufspringen wie die Heuschrecken? Schrecklich ist sein prächtiges Schnauben.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Es stampft auf den Boden und ist freudig mit Kraft und zieht aus, den Geharnischten entgegen.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Es spottet der Furcht und erschrickt nicht und flieht vor dem Schwert nicht,
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
wenngleich über ihm klingt der Köcher und glänzen beide, Spieß und Lanze.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Es zittert und tobt und scharrt in die Erde und läßt sich nicht halten bei der Drommete Hall.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
So oft die Drommete klingt, spricht es: Hui! und wittert den Streit von ferne, das Schreien der Fürsten und Jauchzen.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Fliegt der Habicht durch deinen Verstand und breitet seine Flügel gegen Mittag?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Fliegt der Adler auf deinen Befehl so hoch, daß er sein Nest in der Höhe macht?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
In den Felsen wohnt er und bleibt auf den Zacken der Felsen und auf Berghöhen.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Von dort schaut er nach der Speise, und seine Augen sehen ferne.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Seine Jungen saufen Blut, und wo Erschlagene liegen, da ist er.
