Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Weißt du die Gebärzeit der Steinböcke? Beobachtest du das Kreißen der Hindinnen?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Zählst du die Monde, die sie erfüllen, und weißt du die Zeit ihres Gebärens?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Sie krümmen sich, lassen ihre Jungen durchbrechen, entledigen sich ihrer Wehen.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Ihre Kinder werden stark, wachsen auf im Freien; sie gehen aus und kehren nicht zu ihnen zurück.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Wer hat den Wildesel frei entsandt, und wer gelöst die Bande des Wildlings,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
zu dessen Hause ich die Steppe gemacht, und zu seinen Wohnungen das Salzland?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Er lacht des Getümmels der Stadt, das Geschrei des Treibers hört er nicht.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Was er auf den Bergen erspäht, ist seine Weide, und allem Grünen spürt er nach.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Wird der Wildochs dir dienen wollen, oder wird er an deiner Krippe übernachten?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Wirst du den Wildochs mit seinem Seile an die Furche binden, oder wird er hinter dir her die Talgründe eggen?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Wirst du ihm trauen, weil seine Kraft groß ist, und ihm deine Arbeit überlassen?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Wirst du auf ihn dich verlassen, daß er deine Saat heimbringe, und daß er das Getreide deiner Tenne einscheuere?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Fröhlich schwingt sich der Flügel der Straußin: ist es des Storches Fittich und Gefieder?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Denn sie überläßt ihre Eier der Erde und erwärmt sie auf dem Staube;
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
und sie vergißt, daß ein Fuß sie zerdrücken und das Getier des Feldes sie zertreten kann.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Sie behandelt ihre Kinder hart, als gehörten sie ihr nicht; ihre Mühe ist umsonst, es kümmert sie nicht.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Denn Gott ließ sie der Weisheit vergessen, und keinen Verstand teilte er ihr zu.
18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Zur Zeit, wenn sie sich in die Höhe peitscht, lacht sie des Rosses und seines Reiters.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Gibst du dem Rosse Stärke, bekleidest du seinen Hals mit der wallenden Mähne?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Machst du es aufspringen gleich der Heuschrecke? Sein prächtiges Schnauben ist Schrecken.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Es scharrt in der Ebene und freut sich der Kraft, zieht aus, den Waffen entgegen.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Es lacht der Furcht und erschrickt nicht, und kehrt vor dem Schwerte nicht um.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Auf ihm klirrt der Köcher, der blitzende Speer und Wurfspieß.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Mit Ungestüm und Zorn schlürft es den Boden, und läßt sich nicht halten, wenn die Posaune ertönt.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Beim Schall der Posaune ruft es: Hui! und aus der Ferne wittert es die Schlacht, den Donnerruf der Heerführer und das Feldgeschrei.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Schwingt sich der Habicht durch deinen Verstand empor, breitet seine Flügel aus gegen Süden?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Oder erhebt sich auf deinen Befehl der Adler, und baut in der Höhe sein Nest?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
In den Felsen wohnt und verweilt er, auf Felsenzacken und den Spitzen der Berge.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
Von dort aus erspäht er Nahrung, in die Ferne blicken seine Augen.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Und seine Jungen schlürfen Blut, und wo Erschlagene sind, da ist er.
