Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Sais-tu le temps où les chamois mettent bas? As-tu observé quand les biches faonnent?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
As-tu compté les mois de leur portée, et sais-tu le temps où elles mettent bas?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Elles se courbent, elles font sortir leurs petits, et se délivrent de leurs douleurs;
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Leurs petits se fortifient, ils croissent en plein air, ils s'en vont et ne reviennent plus vers elles.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Qui a lâché l'onagre en liberté, et qui a délié les liens de cet animal farouche,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
A qui j'ai donné la steppe pour demeure, et la terre salée pour habitation?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Il se rit du bruit de la ville; il n'entend pas les clameurs de l'ânier.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Il parcourt les montagnes qui sont ses pâturages, il cherche partout de la verdure.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Le buffle veut-il te servir? Passe-t-il la nuit auprès de ta crèche?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Attaches-tu le buffle par la corde au sillon? Herse-t-il tes champs en te suivant?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Te fies-tu à lui parce que sa force est grande, et lui abandonnes-tu ton travail?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Comptes-tu sur lui pour rentrer ton grain, et pour l'amasser sur ton aire?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
L'aile de l'autruche s'agite joyeusement; est-ce l'aile et la plume de la cigogne?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Non, car elle abandonne ses œufs à terre, elle les fait couver sur la poussière;
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Elle oublie qu'un pied peut les fouler, une bête des champs les écraser.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Elle est dure envers ses petits, comme s'ils n'étaient pas siens. Son travail est vain, elle ne s'en inquiète pas.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Car Dieu l'a privée de sagesse, et ne lui a point départi d'intelligence.
18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Quand elle se lève, et bat des ailes, elle se moque du cheval et de son cavalier.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
As-tu donné au cheval sa vigueur? As-tu revêtu son cou de la crinière frémissante?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Le fais-tu bondir comme la sauterelle? Son fier hennissement donne la terreur.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
De son pied il creuse la terre; il se réjouit en sa force; il va à la rencontre de l'homme armé;
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Il se rit de la crainte, il n'a peur de rien; il ne recule point devant l'épée.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Sur lui retentit le carquois, la lance étincelante et le javelot.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Bondissant et frémissant, il dévore l'espace; il ne peut se contenir dès que la trompette sonne;
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Dès qu'il entend la trompette, il hennit; il sent de loin la bataille, la voix tonnante des chefs et les clameurs des guerriers.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Est-ce par ta sagesse que l'épervier prend son vol, et déploie ses ailes vers le Midi?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Est-ce sur ton ordre que l'aigle s'élève, et qu'il place son aire sur les hauteurs?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Il habite sur les rochers, il se tient sur la dent des rochers, sur les lieux inaccessibles.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
De là, il découvre sa proie; ses yeux la voient de loin.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Ses petits sucent le sang, et partout où il y a des corps morts, il s'y trouve.
