< Jób 39 >
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Connais-tu le temps où enfantent les chamois des roches? Le temps où les biches mettent bas, l’as-tu observé?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Peux-tu compter les mois de leur grossesse? Sais-tu l’heure de leur délivrance?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Elles s’accroupissent, émettent leur portée et se débarrassent de leurs douleurs.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Leurs petits gagnent en force, grandissent en plein air, ils partent et ne reviennent plus vers elles.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Qui a lâché l’onagre en liberté? Qui a dénoué les liens de l’âne sauvage,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
à qui j’ai assigné le désert pour demeure et les plaines salées pour habitation?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Il se rit du tumulte de la cité, il n’entend pas les cris d’un maître.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Il explore les montagnes pour trouver son pâturage et se met en quête, de n’importe quelle verdure.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Le buffle consent-il à te servir? Passera-t-il la nuit à ton râtelier?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
L’Attacheras-tu au sillon par une corde, ou ira-t-il hersant les vallées derrière toi?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Te fieras-tu à lui, parce que grande est sa force? Lui abandonneras-tu le soin de ton travail?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Compteras-tu sur lui pour rentrer ton grain, pour recueillir le produit de ton aire?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
L’Autruche bat joyeusement des ailes: si seulement ses ailes et ses plumes étaient tendrement fidèles!
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Car elle abandonne ses œufs à la terre et les laisse chauffer sur le sable,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
oubliant qu’un pied peut les fouler et la bête des champs les écraser.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Elle est dure pour ses petits, comme s’ils lui étaient étrangers: sa peine aura été en pure perte, et elle n’en a pas de regret.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
C’Est que Dieu lui a refusé la sagesse et ne lui a pas départi de l’intelligence.
18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Mais quand elle se dresse pour prendre son élan, elle défie chevaux et cavaliers.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Est-ce toi qui donnes la vigueur au cheval, qui garnis son cou d’une crinière flottante?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Est-ce toi qui le fais bondir comme la sauterelle? L’Éclat de son ébrouement inspire l’effroi.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Il creuse le sol et, tout joyeux de sa force, il s’élance vers la mêlée.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Il se rit de la crainte, il ne tremble ni ne recule devant l’épée.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Sur son dos résonnent le carquois, la lance étincelante et le javelot.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
D’Impatience et de colère, il dévore l’espace; il ne se possède plus lorsque sonne le clairon.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Au coup de trompette, il dit: "Ah!" Et de loin il flaire la bataille, la voix tonnante des chefs et les cris des combattants.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Est-ce par un effet de ton intelligence que l’épervier prend son essor et déploie ses ailes vers le Midi?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Est-ce par ton ordre que l’aigle s’élève et va nicher dans les hauteurs?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Il fait du rocher sa demeure et se gîte sur la dent des montagnes et les pics escarpés.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
De là il guette la proie ses regards portent au loin.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Ses aiglons se gorgent de sang partout où il y a des cadavres, il est présent.