Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Connais-tu le temps où les chèvres sauvages font leurs petits? As-tu observé les biches quand elles mettent bas?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
As-tu compté les mois de leur portée, et connais-tu l’époque de leur délivrance?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Elles se mettent à genoux, déposent leurs petits, et sont quittes de leurs douleurs.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Leurs faons se fortifient et grandissent dans les champs; ils s’en vont, et ne reviennent plus.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Qui a lâché l’onagre en liberté, qui a brisé les liens de l’âne sauvage,
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
à qui j’ai donné le désert pour maison, pour demeure la plaine salée?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Il méprise le tumulte des villes, il n’entend pas les cris d’un maître.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Il parcourt les montagnes pour trouver sa pâture, il y poursuit les moindres traces de verdure.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Le buffle voudra-t-il te servir, ou bien passera-t-il la nuit dans son étable?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
L’attacheras-tu avec une corde au sillon, ou bien hersera-t-il derrière toi dans les vallées?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Te fieras-tu à lui parce qu’il est très fort, lui laisseras-tu faire tes travaux?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Compteras-tu sur lui pour rentrer ta moisson, pour recueillir le blé dans ton aire?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
L’aile de l’autruche bat joyeusement; elle n’a ni l’aile pieuse ni le plumage de la cigogne.
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Elle abandonne ses œufs à la terre, et les laisse chauffer sur le sable.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Elle oublie que le pied peut les fouler, la bête des champs les écraser.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
Elle est dure pour ses petits, comme s’ils n’étaient pas siens; que son travail soit vain, elle ne s’en inquiète pas.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Car Dieu lui a refusé la sagesse, et ne lui a pas départi l’intelligence.
18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Mais quand elle se bat les flancs et prend son essor, elle se rit du cheval et du cavalier.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Est-ce toi qui donnes au cheval la vigueur, qui revêts son cou d’une crinière flottante,
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
qui le fais bondir comme la sauterelle? Son fier hennissement répand la terreur.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Il creuse du pied la terre, il est fier de sa force, il s’élance au-devant du combat.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Il se rit de la peur; rien ne l’effraie; il ne recule pas devant l’épée.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Sur lui résonne le carquois, la lance étincelante et le javelot.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
Il frémit, il s’agite, il dévore le sol; il ne se contient plus quand la trompette sonne.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Au bruit de la trompette, il dit: « Allons! » De loin il flaire la bataille, la voix tonnante des chefs et les cris des guerriers.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Est-ce par ta sagesse que l’épervier prend son vol et déploie ses ailes vers le midi?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Est-ce à ton ordre que l’aigle s’élève, et fait son nid sur les hauteurs?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Il habite les rochers, il fixe sa demeure dans les dents de la pierre, sur les sommets.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
De là, il guette sa proie, son regard perce au loin.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Ses petits s’abreuvent de sang; partout où il y a des cadavres, on le trouve.
