Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Knowest thou the time when the chamois of the rock bring forth? or markest thou when the hinds do calve?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Numberest thou the months of gestation which they complete and knowest thou the time when they bring forth?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
They bend themselves: they drop their young ones; throw off their pains.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Their little ones become strong; they grow up in the open field; they go forth, and return not unto them.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Who sent out the wild ass free? or who loosened the bonds of the forest-ass?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
To whom I assigned the wilderness as his house, and the salty land as his dwellings.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
He laugheth at the noise of a town, and the shoutings of the driver he heareth not.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
What he espieth on the mountains is his pasture, and after every green thing doth he search.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Will the forest-ox be willing to serve thee, or will he stay over night at thy crib?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Canst thou bind the forest-ox with a rope [to labor] in the furrow? or will he harrow valleys, following after thee?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Wilt thou trust him, because his strength is great? and wilt thou leave to him thy labor?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Wilt thou confide in him, that he should bring home thy seed, and gather it into thy threshing-floor?—
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
The wing of the ostrich moveth joyfully: hath she the pinions and plumage of the careful stork?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
[No, ] for she intrusteth her eggs to the earth, and letteth them be hatched out on the dust:
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
And she forgetteth that a foot may crush them, or that the beast of the field may stamp them down.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
He hath made her callous against her young, as though they were not hers: her labor is in vain, [but she feeleth] no dread;
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Because God hath denied her wisdom, and he hath not imparted to her understanding.
18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
At the time she raiseth herself up on high, she laugheth at the horse and his rider.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Dost thou give the horse strength? dost thou clothe his neck with the rolling mane?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Canst thou make him jump like a locust? his majestic snort is terrible.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
Men spy about in the valley, and he rejoiceth in his strength: he goeth forth to meet the armed array.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
He laugheth at fear, and is not dismayed; and turneth not back from before the sword.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
Over him rattle the quiver, the glittering spear and the lance.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
With impatient noise and rage he holloweth [with his hoof] the ground, and keepeth not quiet when the cornet's voice [is heard].
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Midst the sound of the cornet he uttereth his joyful neigh; and from afar he perceiveth the battle, the loud call of the captains, and the battle-cry.—
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Is it through thy understanding that the hawk flieth along, and spreadeth out his wings toward the south?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Or is it by your order that the eagle doth mount upward, and buildeth high up his nest?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
On a rock he dwelleth, and spendeth his nights, on a rocky crag and mountain fastness.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
From there he espieth his food, from afar can his eyes behold.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
His young ones, also, sip up blood: and where the slain be, there is he.
