Jób 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Do thou know the time when the wild goats of the rock bring forth? Or can thou mark when the hinds do calve?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Can thou number the months that they fulfill? Or do thou know the time when they bring forth?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
They bow themselves. They bring forth their young. They cast out their pains.
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Their young ones become strong. They grow up in the open field. They go forth, and return not again.
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Who has sent out the wild donkey free? Or who has loosed the bonds of the swift donkey
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
whose home I have made the wilderness, and the salt land his dwelling-place?
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
He scorns the tumult of the city, neither does he hear the shoutings of the driver.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
The range of the mountains is his pasture, and he searches after every green thing.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Will the wild-ox be content to serve thee? Or will he abide by thy crib?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Can thou bind the wild-ox with his band in the furrow? Or will he harrow the valleys after thee?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Will thou trust him because his strength is great? Or will thou leave to him thy labor?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
Will thou confide in him that he will bring home thy seed, and gather the grain of thy threshing-floor?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
The wings of the ostrich wave proudly, but are they the pinions and plumage of love?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
For she leaves her eggs on the ground, and warms them in the dust.
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
And she forgets that the foot may crush them, or that the wild beast may trample them.
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
She deals hardly with her young ones, as if they were not hers. Though her labor be in vain, she is without fear,
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
because God has deprived her of wisdom, nor has he imparted understanding to her.
18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
The time she lifts up herself on high she scorns the horse and his rider.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Have thou given the horse his might? Have thou clothed his neck with the quivering mane?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
Have thou made him to leap as a locust? The glory of his snorting is awesome.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
He paws in the valley, and rejoices in his strength. He goes out to meet the armed men.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
He mocks at fear, and is not dismayed. Neither does he turn back from the sword.
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
The quiver rattles against him, the flashing spear and the javelin.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
He swallows the ground with fierceness and rage, nor does he believe that it is the voice of the trumpet.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
As often as the trumpet sounds he says, Aha! And he smells the battle afar off, the thunder of the captains, and the shouting.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Is it by thy wisdom that the hawk soars, and stretches her wings toward the south?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Is it at thy command that the eagle mounts up, and makes her nest on high?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
She dwells on the cliff, and makes her home upon the point of the cliff and the stronghold.
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
From there she spies out the prey. Her eyes behold it afar off.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
Her young ones also suck up blood. And where the slain are, there is she.
