Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Nanoiñe Iobe boak’ an-talio amy zao t’Iehovà ami’ty hoe:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Ia ze o mampaieñe vere añ’enta’e tsy aman-kilalao?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Midiaña vania hoe ondaty; le hañontaneako, vaho ho toiñe’o.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Taia v’iheo te najadoko o faha’ ty tane toio? Taroño kanao mahilala.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Ia ty nisafiry o zehe’eo naho fohi’o? he ia ty namavatse taly ama’e?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Najadoñe ami’ty inoñ’ o faha’eo? ia ka ty nampitsatoke ty vato-lahi’e?
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
Ie hene nitrao-pisaboañe o vasia-maraiñeo vaho fonga nipoñak’ an-drebeke o anan’ Añahareo.
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Ke ia ty nampigabeñe i riakey an-dalam-bey, ie vaho niboloañe boak’an-koviñe ao.
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
Ie nitseneako saroñe an-drahoñe, naho sokotry an-kamoromoroñañe.
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
Ie nafepèko o efe’eo vaho nampijadoñe ty sikada’e naho o lala’eo,
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
Ami’ty hoe: Efets’ etoa ty homba’o, le tsy ilikoarañe; etoañe ty hanjirañe o onja’o mitoabotseo.
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Fa linili’o hao i maraiñey, sikal’am-pifotoran’ andro’o añe, he nampahafohine’o i fanjirik’androy hao i toe’ey,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
hamihina’e o indran-taneo, hañifihañe ama’e o lo-tserekeo?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Ie miova hoe lietse ambanem-boli-pitomboke, miboake hoe volon-tsaroñe ty vinta’e.
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Fe tanañe amo tsereheñeo ty hazavà’iareo, vaho ampipozaheñe ty sira mizonjoñe.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Fa niziliha’o hao ty figoangoaña’ i riakey? hera nijelanjelañe an-goledo’ i lalekey?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Fa nibentareñ’ ama’o hao o lalam-bein-kavilasio? fa niisa’o hao o lalan-talinjom-pihomahañeo?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Apota’o hao ty fienene’ ty tane toy? abejaño naho hene fohi’o?
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Aia ty lalam-bam-pimoneña’ i hazavàñey? Naho i ieñey, aia ty akiba’e?
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Hanesea’o mb’am-pifaritsoha’e añe: hitinoña’o o lalam-ban-kiboho’e mb’eo?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Fohi’o kanao Izay ty nisamahañ’ azo, vaho tsivatse o andro’oo!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Fa nimoaha’o hao ty fañajañe i fanalay? Nioni’o hao ty famandroñañe o havandrao?
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
I nahajako ho an-tsan-kasotriañey, ho amy andron-kotakotake naho fialiañey?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Lalañe aia ty ifampirià’ i hazavàñey, ty ifampitsiriaria’ i tiok’atiñanañey an-tane atoy?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Ia ty nihaly talaha ho a i fisorotombahañey, ndra ty lalan-kombà’ i àmpin-kotrokey?
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
Hahavia’ ty orañe an-tane tsy ama’ondaty, ndra an-diolio pok’ olombeloñe,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
hahaeneñe i fatram-bey mangoakoakey hitovoaña’ i ahetsey hitiry?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Manan-drae hao i orañey? Ke ia ty nampiareñe o tsopan-jonoo?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Boak’ an-kovi’ ia o fanalao? Le i pilitem-panalan-dikerañey, ia ty nisamak’ aze?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Ie mihagàñe hoe vato ty rano, vaho mijihetse ty tarehe’ i lalekey?
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Lefe’ o feheñe hao o silisili’ i Kimào, ndra ampibalaheñe ty vahots’ i Kesileo?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Hampiakare’o an-tsà’e hao t’i Mazarote? Ho tehafe’o hao t’i Aiìse rekets’ o ana’eo?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Fohi’o hao o fañèn-dikerañeo? Ho lefe’o ajadoñe hao ty fifehea’ iareo ty tane toy?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Mahafipoña-peo mb’an-drahoñe mb’eo v’iheo, hahaliporañ’ azo an-drano bey?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Mahafañirake hotroke v’iheo, hihiririña’e mb’eo, hanoa’iareo ty hoe: Intoan-jahay?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Ia ty nampipoke hihitse an-troke ao? Ia ka ty nanolotse hilala añ’ arofo?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Ia ty mahafañiake o rahoñeo ami’ty hihi’e? ke mahafañiliñe o zonjon-dikerañeo,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
ie ampibokobokoeñe ty deboke, vaho mifampipiteke o vonga’eo?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Ho tsatsae’o haneñe hao ty liona? Ho eneñe’o hao ty hatea-hane’ o liona tora’eo,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce?
Ie mikoloto an-dakato ao, ie misimotse ami’ty mangongòñe ao?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Ia ty mamahan-tsindroke o koàkeo, ie mikoaik’ aman’Añahare o ana’eo, naho mikariokariok’ avao tsy aman-kaneñe?
