Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Tad Tas Kungs Ījabam atbildēja no vētras un sacīja:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Kas tas tāds, kas (Dieva) padomu aptumšo ar neprātīgiem vārdiem?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Apjoz jel kā vīrs savus gurnus, tad Es tev gribu vaicāt, un tu Mani māci.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Kur tu biji, kad Es zemei liku pamatu? Izteic to, ja tev ir tāds gudrs prāts.
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Vai tu zini, kas viņai mēru licis, jeb kas pār viņu ir vilcis mēra auklu?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Uz ko viņas pamati ierakti, jeb kas licis viņas stūra akmeni,
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
Kad rīta zvaigznes kopā priecīgi dziedāja, un visi Dieva bērni gavilēja?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Jeb kas jūru aizslēdzis ar durvīm, kad tā izlauzās, un iznāca kā no mātes miesām,
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
Kad Es to ģērbu ar padebešiem, un krēslībā ietinu tā kā tinamos autos,
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
Kad Es tai noliku Savu robežu, un liku aizšaujamos un durvis,
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
Un sacīju: tiktāl tev būs nākt un ne tālāki, un še būs apgulties taviem lepniem viļņiem?
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Vai tu savā mūžā rītam licis aust, vai auseklim rādījis savu vietu,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
Lai satver zemes stūrus, ka tie bezdievīgie no tās top izkratīti;
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Ka tā pārvēršas kā zieģeļa vasks un visas lietas rādās kā apģērbā,
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Un bezdievīgiem zūd viņu gaišums, un pacelts elkonis salūst?
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Vai tu esi nācis līdz jūras avotam un staigājis bezdibeņu dziļumos?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Vai tev atdarījušies nāves vārti, un vai tu esi redzējis nāves ēnas vārtus?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Vai esi skatījies līdz pasaules malām? Stāsti, ja tu visu to zini.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Kur ir tas ceļš, kur gaisma mājo, un tumsa - kur ir viņas vieta?
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Vai tu to varētu pārvest viņas robežā un izzināt viņas nama ceļus?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Tu to zini, jo tai laikā tu biji piedzimis, un tev ir daudz to gadu!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Vai tu esi nācis, kur tie sniega krājumi, un vai esi redzējis krusas krājumus,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
Ko Es taupu uz spaidu laiku, uz kaušanas un kara dienu?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Pa kuru ceļu gaisma dalās un kā austrenis izplešas virs zemes?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Kas lietum rādījis, kur lai gāžas, un ceļu zibeņiem un pērkoniem,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
Ka lietus līst, kur cilvēka nav, tuksnesī, kur neviens nedzīvo,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
Ka viņš dzirdina tukšo posta vietu un zālītei liek dīgt?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Vai lietum ir tēvs, vai kas dzemdinājis rasas lāsi?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
No kura klēpja cēlies ledus, un no kā dzimusi debess salna,
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Ka ūdeņi sastingst kā akmens, un jūras dziļumi aizsalst cieti?
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Vai tu vari sasiet Sietiņa saites, vai atraisīt Orijona zvaigžņu saiti?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Vai tu zvaigznes vari izvest savā laikā un vadīt debess vāģus un viņu ratus?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Vai tu zini debess likumus, jeb vai proti, kā tie valda virs zemes?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Vai tu savu balsi vari pacelt uz padebešiem, lai ūdeņi plūst zemē uz tevi?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Vai vari sūtīt zibeņus, ka tie iet un uz tevi saka: redzi, še mēs esam?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Kas lika gudrību tumšos mākoņos un prātu debess spīdumos?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Kas skaita mākoņus ar gudrību, un kas māk apgāzt padebešus,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
Ka pīšļi top aplieti, ka tie saskrien un salīp pītēs?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Vai tu māki medīt laupījumu priekš lauvas un pildīt jauno lauvu tukšo vēderu,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce?
Kad tie nogulstas alās un biezos krūmos glūn?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Kas gādā krauklim barību, kad viņa bērni uz Dievu brēc un šurpu turpu skraida, kad nav ko ēst?
