Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Then did the Lord address Job out of the storm-wind, and said,
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Who is this that casteth darkness [on my] counsel by words without knowledge?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Do but gird up like a mighty man thy loins: and I will ask thee, and do thou inform me.
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Where wast thou when I laid the foundations of the earth? tell it, if thou hast any understanding [of it].
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Who fixed her measurements, if thou knowest it? or who stretched the measuring-line over her?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Upon what are her foundation-pillars placed at rest? or who laid her corner-stone:
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
When altogether sang the morning stars in gladness, and shouted for joy all the sons of God?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
And who closed up with doors the sea, when, issuing forth, it came out of the deep bosom of the earth?
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
When I made the clouds its garment, and thick fog its swaddling-cloth,
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
And when I decreed for it my law, and set [for it] bars and doors,
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
And said, Thus far mayest thou come, but no farther; and here shall be stayed [thy strength] in the pride of thy waves?
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Didst thou ever, in all thy days, command the morning; didst thou ever assign the morning-dawn its place:
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
That it might lay hold of the ends of the earth, so that the wicked might be shaken out therefrom?
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
She is changed as the sealing-clay: and [all things] stand as though newly clad.
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
And from the wicked is their light withdrawn, and the high-raised arm is broken.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Didst thou ever penetrate as far as the springs of the sea? or wander through the bottom of the deep?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Were the gates of death ever laid open unto thee? or canst thou see the doors of the shadow of death?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Hast thou a clear understanding of the breadth of the earth? Tell it, if thou knowest it all.
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Where is the way [to the spot where] the light dwelleth? and the darkness—where is its place,
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
That thou mightest take each to its boundary, and that thou mightest mark the pathways to its house?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Thou [surely] knowest it; because thou wast then born, and the number of thy days is great!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Didst thou ever enter into the treasuries of the snow? or canst thou see the treasuries of the hail,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
Which I have reserved for the time of distress, for the day of fight and battle?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Where is the way [to the spot where] the light divideth itself, [where] the east wind is scattered over the earth?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Who hath divided off watercourses for the overflowing rain, and a way for the lightning [that is followed by] thunders,
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
To bring rain on a land, void of men; on a wilderness wherein no son of earth [is found];
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
To satisfy waste and desolate lands; and to promote the growth of the tender grass?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Hath the rain a father? or who hath begotten the drops of the dew?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Out of whose womb cometh forth the ice? and the hoary frost of heaven—who giveth birth to it?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
[When] like a stone the waters are congealed, and the face of the deep is bound in fetters?
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Canst thou bind together the chains of the Pleiades, or loosen the bands of Orion?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Canst thou bring forth the constellations of the zodiac, each in its season? or canst thou guide the Bear with its young?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Knowest thou the laws of heaven? or dost thou appoint its rule on the earth?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Canst thou lift up to the clouds thy voice, that the abundance of waters may cover thee?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Canst thou send out lightnings, that they may go, and say unto thee, Here are we?
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Who hath put wisdom in the dark clouds? or who hath given understanding to the bright meteors?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Who ordaineth the skies with wisdom? or who emptieth out the bottles of heaven.
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
When the dust is poured out as molten metal, and the clods are made to cleave fast together?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Dost thou hunt for the lioness her prey? and suppliest thou the food for the young lions,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce?
When they are couched in their lairs, rest in the thicket, lying in wait?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Who provideth for the raven his provision? when his young ones cry unto God, and wander about for lack of food?
