Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
И от сих возмятеся сердце мое и отторжеся от места своего.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Послушай слуха во гневе ярости Господни, и поучение изо уст Его изыдет.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Под всем небом началство его, и свет его на крилу земли.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Вслед его возопиет гласом, возгремит гласом величия Своего, и не изменит их, яко услышит глас Его.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Возгремит Крепкий гласом Своим дивная: сотвори бо велия, ихже не ведахом.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Повелеваяй снегу: буди на земли, и буря дождя, и буря дождев могутства Его.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
В руце всякаго человека знаменает, да познает всяк человек свою немощь.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Внидоша же зверие под кров и умолкоша на ложи.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Из хранилищ внутренних находят болезни, и от внешних стран студень.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
И от дыхания Крепка даст лед: управляет же воду, якоже хощет,
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
и избранное устрояет облак: разженет облак свет Его,
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
и Сам окрестная превратит, якоже хощет, в дела их: вся, елика заповесть им, сия чиноположена суть от Него на земли,
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
аще в наказание, аще на землю свою, аще на милость обрящет и.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Внуши сия, Иове: стани учайся силе Господни.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Вемы, яко Господь положи дела Своя, свет сотворив из тмы.
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Весть же различие облаков и велия падения злых.
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Твоя же одежда тепла, почивает же на земли от юга.
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Утверждения с Ним в древности, крепка якоже видение слития.
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Чесо ради, научи мя, что речем Ему? И престанем многа глаголюще.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Еда книга, или книгочиа ми предстоит? Да стоящь сотворю человеку молчати.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Не всем же видимь свет: светлый есть в древностех, якоже еже от него на облацех.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
От севера облацы златозарни: в сих велия слава и честь Вседержителева.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
И не обретаем иного подобна крепости Его: иже судит праведно, мниши ли, яко не слышит Той?
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Темже убоятся Его человецы: убоятся же Его и премудрии сердцем.
