Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Sobre isto tambem treme o meu coração, e salta do seu logar.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Attentamente ouvi o movimento da sua voz, e o sonido que sae da sua bocca.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Elle o envia por debaixo de todos os céus, e a sua luz até aos confins da terra.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Depois d'isto brama com grande voz, troveja com a sua alta voz; e, ouvida a sua voz, não tarda com estas coisas.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Com a sua voz troveja Deus maravilhosamente: faz grandes coisas, e nós as não comprehendemos.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Porque á neve diz: Está sobre a terra: como tambem ao aguaceiro e á sua forte chuva.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Elle sella as mãos de todo o homem, para que conheça todos os homens de sua obra.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
E as bestas entram nos seus esconderijos e ficam nas suas cavernas.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Da recamara sae o pé de vento, e dos ventos dispersivos o frio.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Pelo assopro de Deus se dá a geada, e as largas aguas se endurecem.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Tambem com a humidade carrega as grossas nuvens, e esparge a nuvem da sua luz.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Então ellas, segundo o seu prudente conselho, se tornam pelas espheras, para que façam tudo quanto lhes ordena sobre a superficie do mundo habitavel,
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Seja que por vara, ou para a sua terra, ou por beneficencia as faça vir.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
A isto, ó Job, inclina os teus ouvidos: põe-te em pé, e considera as maravilhas de Deus.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Porventura sabes tu quando Deus considera n'ellas, e faz resplandecer a lua da sua nuvem?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Tens tu noticia do equilibrio das grossas nuvens e das maravilhas de aquelle que é perfeito nos conhecimentos,
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Ou de como os teus vestidos aquecem, quando do sul ha calma sobre a terra?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Ou estendeste com elle os céus, que estão firmes como espelho fundido?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Ensina-nos o que lhe diremos; porque nós nada poderemos pôr em boa ordem, por causa das trevas.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Ou ser-lhe-hia contado, quando eu assim fallasse? dir-lhe-ha alguem isso? pois será devorado.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
E agora se não pode olhar para o sol, quando resplandece nos céus; passando e purificando-os o vento.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
O esplendor de oiro vem do norte: pois em Deus ha uma tremenda magestade.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Ao Todo-poderoso não podemos alcançar; grande é em potencia; porém a ninguem opprime em juizo e grandeza de justiça.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Por isso o temem os homens: elle não respeita aos sabios de coração.
