Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
super hoc expavit cor meum et emotum est de loco suo
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
audite auditionem in terrore vocis eius et sonum de ore illius procedentem
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
subter omnes caelos ipse considerat et lumen illius super terminos terrae
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
post eum rugiet sonitus tonabit voce magnitudinis suae et non investigabitur cum audita fuerit vox eius
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
tonabit Deus in voce sua mirabiliter qui facit magna et inscrutabilia
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
qui praecipit nivi ut descendat in terram et hiemis pluviis et imbri fortitudinis suae
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
qui in manu omnium hominum signat ut noverint singuli opera sua
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
ingredietur bestia latibulum et in antro suo morabitur
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
ab interioribus egreditur tempestas et ab Arcturo frigus
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
flante Deo concrescit gelu et rursum latissimae funduntur aquae
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
frumentum desiderat nubes et nubes spargunt lumen suum
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
quae lustrant per circuitum quocumque eas voluntas gubernantis duxerit ad omne quod praeceperit illis super faciem orbis terrarum
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
sive in una tribu sive in terra sua sive in quocumque loco misericordiae suae eas iusserit inveniri
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
ausculta haec Iob sta et considera miracula Dei
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
numquid scis quando praeceperit Deus pluviis ut ostenderent lucem nubium eius
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
numquid nosti semitas nubium magnas et perfectas scientias
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
nonne vestimenta tua calida sunt cum perflata fuerit terra austro
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
tu forsitan cum eo fabricatus es caelos qui solidissimi quasi aere fusi sunt
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
ostende nobis quid dicamus illi nos quippe involvimur tenebris
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
quis narrabit ei quae loquor etiam si locutus fuerit homo devorabitur
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
at nunc non vident lucem subito aer cogitur in nubes et ventus transiens fugabit eas
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
ab aquilone aurum venit et ad Deum formidolosa laudatio
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
digne eum invenire non possumus magnus fortitudine et iudicio et iustitia et enarrari non potest
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
ideo timebunt eum viri et non audebunt contemplari omnes qui sibi videntur esse sapientes
