< Jób 37 >
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Ja, darüber erzittert mein Herz und bebt empor von seiner Stelle.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
O hört, hört das Grollen seiner Stimme und das Brausen, das aus seinem Munde kommt!
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Unter den ganzen Himmel hin entfesselt er es und sein Licht über die Säume der Erde.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Hinter ihm drein brüllt eine Stimme; er donnert mit seiner majestätischen Stimme und hält sie nicht zurück, wenn seine Stimme erschallt.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Gott donnert mit seiner Stimme wunderbar - er, der Großes thut, das für uns unbegreiflich ist.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Denn zum Schnee spricht er: Falle zur Erde! und zum Regenguß und zu seinen gewaltigen Regengüssen.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Aller Menschen Hand versiegelt er, damit alle Leute sein Thun erkennen.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Dann geht das Wild ins Versteck und ruht in seinen Lagerstätten.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Aus der Kammer kommt der Sturm, und aus den Speichern die Kälte.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Durch Gottes Odem giebt es Eis, und des Wassers Weite liegt in Enge.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Auch mit Naß belastet er die Wolke, streut weithin aus sein Lichtgewölk.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Das aber wendet sich ringsumher nach seiner Leitung gemäß ihrem Thun, zu Allem, was er ihnen gebeut über die Erdenwelt hin -
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
bald als Rute, wenn es seiner Erde dient, bald zum Segen läßt er es treffen.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Vernimm dies, o Hiob! Steh still und beachte die Wunder Gottes!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Begreifst du es, wenn Gott ihnen Auftrag erteilt und das Licht seiner Wolken leuchten läßt?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Begreifst du der Wolke Schweben, die Wunder des an Einsicht Vollkommenen?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
du, dessen Kleider heiß sind, wenn die Erde infolge des Südwinds ruht.
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Wölbst du mit ihm die lichten Höhen, die fest sind wie ein gegossener Spiegel?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Thue uns kund, was wir ihm sagen sollen! Wir können nichts vorbringen vor Finsternis!
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Soll ihm gemeldet werden, daß ich reden will? oder hat je ein Mensch gefordert, daß er vernichtet werde?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Jetzt freilich sieht man nicht das Sonnenlicht, das hinter den Wolken helle leuchtet; doch ein Wind fährt daher und reinigt sie.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Aus dem Norden kommt das Gold; um Gott lagert furchtbare Majestät.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Den Allmächtigen erreichen wir nicht, ihn, der von erhabener Macht ist; aber das Recht und die volle Gerechtigkeit beugt er nicht.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Darum fürchten ihn die Menschen; alle die Selbstklugen sieht er nicht an.