Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
C’est pour cela que mon cœur a été saisi d’effroi, et qu’il est sorti de sa place.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Écoutez très attentivement sa voix terrible, et les sons qui sortent de sa bouche.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Lui-même porte ses regards au-dessous de tous les cieux, et sa lumière se répand sur les confins de la terre.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Après lui un bruit éclatera comme un rugissement; il tonnera par la voix de sa grandeur, et lorsqu’on aura entendu sa voix, on ne pourra la comprendre.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Dieu tonnera merveilleusement par sa voix, lui qui fait des choses grandes et impénétrables;
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Qui ordonne de descendre sur la terre à la neige et aux pluies de l’hiver, et à ses fortes ondées;
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Qui met un sceau sur la main de tous les hommes, afin qu’ils reconnaissent chacun leurs œuvres.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
La bête entrera dans sa tanière, et elle demeurera dans son antre.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Des lieux intérieurs sortira la tempête, et d’Arcturus le froid.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Au souffle de Dieu, la glace se durcit, et de nouveau les eaux les plus abondantes se répandent.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Le blé désire les nuées, et les nuées répandent leur lumière.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Elles parcourent tous les lieux où les conduit la volonté de celui qui les gouverne, et selon ce qu’il leur a ordonné sur la face du globe de la terre,
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Soit dans une tribu, soit dans sa terre, soit en quelque lieu de sa miséricorde que ce soit, où il leur aura commandé de se trouver.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Job, écoute ceci attentivement; arrête-toi, et considère les merveilles de Dieu.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Est-ce que tu sais quand Dieu a ordonné aux pluies de faire paraître la lumière des nuées?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Est-ce que tu connais les grands sentiers des nuées et les sciences parfaites?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Tes vêtements ne sont-ils pas échauffés, lorsque le vent du midi souffle sur la terre?
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Tu as peut-être formé avec lui les cieux qui sont très solides, comme s’ils avaient été coulés en bronze.
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Montre-nous ce que nous pourrons lui dire; car nous, nous sommes enveloppés de ténèbres.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Qui lui racontera ce que je dis? Que si un homme en parle, il sera absorbé.
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Mais maintenant ils ne voient pas la lumière: soudain l’air s’épaissira en nuées, et le vent, passant, les dissipera.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
C’est du côté de l’aquilon que l’or vient, et la louange qu’on donne à Dieu doit être accompagnée de crainte.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Nous ne pouvons le comprendre dignement: il est grand en puissance, en jugement et en justice, et il ne peut être l’objet d’un récit.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
C’est pourquoi les hommes le craindront, et aucun de ceux qui croient être sages n’osera le contempler.
