< Jób 36 >
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Још говори Елијуј и рече:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Потрпи ме мало, и показаћу ти, јер још има шта бих говорио за Бога.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Почећу издалека беседу своју, и показаћу да је Творац мој праведан.
4 V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Доиста, неће бити лажне речи моје, код тебе је који право мисли.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Гле, Бог је силан, али никога не одбацује, силан је снагом срчаном.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Не да живети безбожнику, а невољницима чини правду.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Не одвраћа од праведника очију својих, него још с царевима на престо посађује их на век, те се узвишују.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Ако ли су оковани у пута и свезани ужима невољничким,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Тада им напомиње дела њихова и безакоња њихова како су силна.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
И отвара Му ухо да би се поправили, и говори им да се врате од безакоња.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Ако послушају и стану им служити, довршују дане своје у добру и године своје у радости.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
Ако ли не послушају, гину од мача и умиру с безумља.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
А који су лицемерног срца, навлаче гнев и не вичу кад их повеже;
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Умире у младости душа њихова и живот њихов међу курвама.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Избавља невољника из невоље његове и отвара му ухо у муци.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Тако би и тебе извео из тескобе на пространо место, где ништа не досађује, и мирни сто твој био би пун претилине.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Али си заслужио суд безбожнички; и суд и правда снађе те.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Доиста, гнев је на теби; гледај да те не одбаци у карању, те те велики откуп неће избавити.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Хоће ли гледати на твоје богатство? Неће ни на злато ни на какву силу блага твог.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Не уздиши за ноћу у коју народи одлазе на своје место.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Чувај се да не погледаш на таштину и волиш на њу него невољу.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Гле, Бог је највиши својом силом, ко је учитељ као Он?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
Ко Му је одредио пут Његов? Или ко ће Му рећи: Чиниш неправо?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Опомињи се да величаш дела Његова, која гледају људи.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
Сви људи виде их, сваки их гледа из далека.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Гле, Бог је велик, и не можемо Га познати, број година Његових не може се докучити.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Јер Он стеже капље водене, које лију дажд из облака Његових;
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Кад теку облаци, капљу на мноштво људско.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
И ко би разумео простор облацима и грмљаву у шатору његовом?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Како простире над њим светлост своју, и дубине морске покрива?
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Тиме суди народима, даје хране изобила.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Рукама заклања светлост, и наређује кога да срете,
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Јављајући према њему добру вољу своју, и према стоци и према роду земаљском.