Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
addens quoque Heliu haec locutus est
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
sustine me paululum et indicabo tibi adhuc enim habeo quod pro Deo loquar
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
repetam scientiam meam a principio et operatorem meum probabo iustum
4 V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
vere enim absque mendacio sermones mei et perfecta scientia probabitur tibi
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Deus potentes non abicit cum et ipse sit potens
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
sed non salvat impios et iudicium pauperibus tribuit
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
non aufert a iusto oculos suos et reges in solio conlocat in perpetuum et illi eriguntur
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
et si fuerint in catenis et vinciantur funibus paupertatis
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
indicabit eis opera eorum et scelera eorum quia violenti fuerint
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
revelabit quoque aurem eorum ut corripiat et loquetur ut revertantur ab iniquitate
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
si audierint et observaverint conplebunt dies suos in bono et annos suos in gloria
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
si autem non audierint transibunt per gladium et consumentur in stultitia
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
simulatores et callidi provocant iram Dei neque clamabunt cum vincti fuerint
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
morietur in tempestate anima eorum et vita eorum inter effeminatos
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
eripiet pauperem de angustia sua et revelabit in tribulatione aurem eius
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
igitur salvabit te de ore angusto latissime et non habentis fundamentum subter se requies autem mensae tuae erit plena pinguedine
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
causa tua quasi impii iudicata est causam iudiciumque recipies
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
non te ergo superet ira ut aliquem opprimas nec multitudo donorum inclinet te
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
depone magnitudinem tuam absque tribulatione et omnes robustos fortitudine
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
ne protrahas noctem ut ascendant populi pro eis
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
cave ne declines ad iniquitatem hanc enim coepisti sequi post miseriam
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
ecce Deus excelsus in fortitudine sua et nullus ei similis in legislatoribus
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
quis poterit scrutari vias eius aut quis ei dicere operatus es iniquitatem
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
memento quod ignores opus eius de quo cecinerunt viri
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
omnes homines vident eum unusquisque intuetur procul
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
ecce Deus magnus vincens scientiam nostram numerus annorum eius inaestimabilis
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
qui aufert stillas pluviae et effundit imbres ad instar gurgitum
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
qui de nubibus fluunt quae praetexunt cuncta desuper
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
si voluerit extendere nubes quasi tentorium suum
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
et fulgurare lumine suo desuper cardines quoque maris operiet
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
per haec enim iudicat populos et dat escas multis mortalibus
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
in manibus abscondit lucem et praecipit ei ut rursus adveniat
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
adnuntiat de ea amico suo quod possessio eius sit et ad eam possit ascendere
