Jób 36

1 Zatím přidal Elihu, a řekl:

Weiter fuhr Elihu also fort:

2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

Warte mir ein wenig, daß ich dich unterweise, denn noch stehen Gott Worte zu Gebote.

3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

Ich will mein Wissen fernher entnehmen und meinem Schöpfer Recht verschaffen.

4 V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

Denn wahrlich, meine Worte lügen nicht; mit einem Manne von vollkommener Erkenntnis hast du's zu thun.

5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

Siehe, Gott ist gewaltig, doch verschmäht er niemand, gewaltig an Kraft des Geistes.

6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

Er erhält den Gottlosen nicht am Leben, aber den Elenden gewährt er Recht.

7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

Er zieht seine Augen nicht ab von dem Frommen und bei Königen auf dem Thron - da läßt er sie immerdar sitzen, daß sie erhöht seien.

8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

Und wenn sie mit Ketten gebunden sind, gefangen gehalten werden von Stricken des Elends,

9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

und er ihnen ihr Thun vorhält und ihre Sünden, daß sie sich überhoben,

10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

und er so ihr Ohr der Warnung aufthut und sie umkehren heißt vom Frevel:

11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

Wenn sie gehorchen und sich unterwerfen, so werden sie ihre Tage im Glück und ihre Jahre in Wonne verbringen.

12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

Gehorchen sie aber nicht, so fahren sie dahin durch Geschosse und verhauchen in Verblendung.

13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

Denn als Leute von ruchlosem Sinn hegen sie Zorn, schreien nicht, wenn er sie fesselt;

14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

in der Jugendfrische stirbt ihre Seele dahin, und ihr Leben wie das der Lustbuben.

15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

Erretten wird er den Elenden durch sein Elend und thut ihnen durch die Drangsal das Ohr auf.

16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

Und er lockt auch dich aus dem Rachen der Not auf weiten Plan, wo keine Beengung ist, und was auf deinen Tisch kommt, ist reich an Fett.

17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

Bist du aber erfüllt vom Urteile des Gottlosen, so werden Urteil und Gericht dich festhalten.

18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

Denn Grimm verführe dich nicht zu Hohn, und des Lösegelds Größe verleite dich nicht.

19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

Wird er deinem Schreien anders abhelfen, als durch Bedrängnis und alle Kraftanstrengungen?

20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

Lechze nicht nach der Nacht, daß Völker auffahren an ihrer Stelle,

21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

Hüte dich, wende dich nicht zum Frevel; denn dazu hast du mehr Lust als zum Leiden.

22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

Siehe, Gott wirkt erhaben in seiner Kraft; wer ist ein Herrscher wie er?

23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

Wer hat ihm seinen Weg vorgeschrieben, und wer gesagt: du hast Unrecht gethan?

24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

Gedenke, daß du sein Thun erhebst, welches die Menschen besingen!

25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

Alle Menschen schauen ihre Lust daran; der Sterbliche erblickt es von ferne.

26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

Ja, Gott ist erhaben und unbegreiflich für uns, die Zahl seiner Jahre nicht zu erforschen.

27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

Denn er zählt des Wassers Tropfen ab, daß sie infolge seines Nebels Regen sickern,

28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

den die Wolken rieseln lassen, auf viele Menschen niederträufeln.

29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

Und vollends, wenn man die Ausbreitungen des Gewölks verstände, das Krachen seines Gezelts!

30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

Siehe, er breitet um sich aus sein Licht und bedeckt die Wurzeln des Meers.

31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

Denn damit richtet er Völker, giebt Speise zugleich im Überfluß.

32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

Beide Hände bedeckt er mit Licht und entbietet es gegen den Widersacher.

33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.

Ihn meldet an sein Dröhnen, ihn, der seinen Zorn gegen das Unrecht eifern laßt.