Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
And Elihu addeth and saith: —
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Honour me a little, and I shew thee, That yet for God [are] words.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
I lift up my knowledge from afar, And to my Maker I ascribe righteousness.
4 V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
For, truly, my words [are] not false, The perfect in knowledge [is] with thee.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Lo, God [is] mighty, and despiseth not, Mighty [in] power [and] heart.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
He reviveth not the wicked, And the judgment of the poor appointeth;
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
He withdraweth not from the righteous His eyes, And [from] kings on the throne, And causeth them to sit for ever, and they are high,
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
And if prisoners in fetters They are captured with cords of affliction,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
Then He declareth to them their work, And their transgressions, Because they have become mighty,
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
And He uncovereth their ear for instruction, And saith that they turn back from iniquity.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
If they do hear and serve, They complete their days in good, And their years in pleasantness.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
And if they do not hearken, By the dart they pass away, And expire without knowledge.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
And the profane in heart set the face, They cry not when He hath bound them.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Their soul dieth in youth, And their life among the defiled.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
He draweth out the afflicted in his affliction, And uncovereth in oppression their ear.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
And also He moved thee from a strait place, [To] a broad place — no straitness under it, And the sitting beyond of thy table Hath been full of fatness.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
And the judgment of the wicked thou hast fulfilled, Judgment and justice are upheld — because of fury,
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Lest He move thee with a stroke, And the abundance of an atonement turn thee not aside.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Doth He value thy riches? He hath gold, and all the forces of power.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Desire not the night, For the going up of peoples in their stead.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Take heed — do not turn unto iniquity, For on this thou hast fixed Rather than [on] affliction.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Lo, God doth sit on high by His power, Who [is] like Him — a teacher?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
Who hath appointed unto Him his way? And who said, 'Thou hast done iniquity?'
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Remember that thou magnify His work That men have beheld.
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
All men have looked on it, Man looketh attentively from afar.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Lo, God [is] high, And we know not the number of His years, Yea, there [is] no searching.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
When He doth diminish droppings of the waters, They refine rain according to its vapour,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
Which clouds do drop, They distil on man abundantly.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Yea, doth [any] understand The spreadings out of a cloud? The noises of His tabernacle?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Lo, He hath spread over it His light, And the roots of the sea He hath covered,
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
For by them He doth judge peoples, He giveth food in abundance.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
By two palms He hath covered the light, And layeth a charge over it in meeting,
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
He sheweth by it [to] his friend substance, Anger against perversity.
