Jób 36
1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
Og Elihu blev ved og sagde:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
Bi mig lidt, og jeg vil belære dig, thi her er endnu noget at tale for Gud.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
Jeg vil hente min Kundskab langt borte fra og skaffe den, som har skabt mig, Ret.
4 V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
Thi sandelig, mine Taler ere ikke Løgn; een, som er oprigtig i hvad han ved, er hos dig.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
Se, Gud er mægtig, og han vil ikke forkaste nogen, han er mægtig i Forstandens Styrke.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
Han lader ikke en ugudelig leve, men skaffer de elendige Ret.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
Han drager ikke sine Øjne bort fra de retfærdige, hos Konger paa Tronen, der sætter han dem evindelig, og de skulle ophøjes.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
Og om de blive bundne i Lænker, blive fangne med Elendigheds Snore,
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
da forkynder han dem deres Gerninger og deres Overtrædelser, at de vare overmodige;
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
da aabner han deres Øren for Formaningen og siger, at de skulle omvende sig fra Uretfærdighed.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
Dersom de da ville høre og tjene ham, da skulle de ende deres Dage i det gode og deres Aar i Liflighed;
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
men dersom de ikke ville høre, da skulle de omkomme ved Sværdet op opgive Aanden i Uforstand.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
Og de vanhellige af Hjerte nære Vrede, de raabe ej til ham, naar han binder dem.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
Deres Sjæl dør hen i Ungdommen og deres Liv som Skørlevneres.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
Han frier en elendig ved hans Elendighed og aabner deres Øre ved Trængsel.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
Ogsaa dig leder han ud af Trængselens Strube til det vide Rum, hvor der ikke er snævert; og hvad, som sættes paa dit Bord, er fuldt af Fedme.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
Men har du fuldt op af den uretfærdiges Sag, skal Sag og Dom følges ad.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
Thi lad ej Vreden forlede dig til Spot og lad ej den store Løsesum forføre dig!
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
Mon han skulde agte din Rigdom? nej, hverken det skønne Guld eller nogen Magts Styrke!
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
Du skal ikke hige efter Natten, da Folk borttages fra deres Sted.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
Forsvar dig, at du ikke vender dit Ansigt til Uret; thi denne har du foretrukket fremfor det at lide.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
Se, Gud er ophøjet ved sin Kraft; hvo er en Lærer som han?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
Hvo har foreskrevet ham hans Vej? og hvo tør sige: Du har gjort Uret?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
Kom i Hu, at du ophøjer hans Gerning, hvilken Folk have besunget;
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
hvilken alle Mennesker have set, hvilken Mennesket skuer langtfra.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
Se, Gud er stor, og vi kunne ikke kende ham, og man kan ikke udgrunde Tallet paa hans Aar.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Thi han drager Vandets Draaber til sig; gennem hans Dunstkreds beredes de til Regn,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
hvilken Skyerne lade nedflyde, lade neddryppe over mange Mennesker.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
Mon ogsaa nogen forstaa hans Skyers Udspænding, hans Hyttes Bragen?
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
Se, han udbreder sit Lys om sig og skjuler Havets Rødder.
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
Thi derved dømmer han Folkene, giver dem Spise i Overflødighed.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
Over sine Hænder dækker han med Lyset, og han giver det Befaling imod den, det skal ramme.
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
Om ham forkynder hans Torden, ja om ham Kvæget, naar han drager op.
