Jób 35

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

Elihú je poleg tega spregovoril in rekel:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

»Mar misliš, da je to pravilno, da govoriš: ›Moja pravičnost je večja kakor Božja?‹

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

Kajti praviš: ›Kakšna prednost ti bo to?‹ in ›Kakšno korist bom imel, če bom očiščen pred svojim grehom?‹

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

Odgovoril ti bom in tvojim družabnikom s teboj.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

Poglej v nebo in glej. Ogleduj oblake, ki so višje kakor ti.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

Če grešiš, kaj delaš zoper njega? Ali če so tvoji prestopki pomnoženi, kaj mu delaš?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

Če si pravičen, kaj mu daješ? Ali kaj on prejema iz tvoje roke?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

Tvoja zlobnost lahko prizadene človeka, kakor si ti in tvoja pravičnost lahko koristi človeškemu sinu.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

Zaradi množice zatiranj povzročajo zatiranim, da kričijo. Vpijejo zaradi lakta mogočnega.

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

Toda nihče ne pravi: ›Kje je Bog, moj stvarnik, ki daje pesmi ponoči,

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

ki nas uči več kakor zemeljske živali in nas dela modrejše kakor perjad neba?‹

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

Tam vpijejo, toda nihče ne daje odgovora zaradi ponosa zlobnežev.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

Bog zagotovo ne bo slišal prazne reči niti se Vsemogočni na to ne bo oziral.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

Čeprav praviš, da ga ne boš videl, je vendar sodba pred njim, zato zaupaj vanj.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

Toda sedaj, ker to ni tako, je obiskal v svoji jezi, vendar on tega v veliki skrajnosti ne pozna.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

Job zato svoja usta zaman odpira. Besede množi brez spoznanja.«