Jób 35

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

Još govori Elijuj i reèe:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

Misliš li da si pravo rekao: moja je pravda veæa od Božije?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

Jer si rekao: šta æe mi pomoæi, kaka æe mi biti korist, da ne griješim?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

Ja æu odgovoriti tebi i drugovima tvojim s tobom.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

Pogledaj nebo, i vidi; pogledaj oblake, kako su viši od tebe.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

Ako griješiš, šta æeš mu uèiniti? ili ako se umnože bezakonja tvoja, šta æeš mu nauditi?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

Ako si pravedan, šta æeš mu dati? ili šta æe primiti iz ruke tvoje?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

Èovjeku kakav si može nauditi tvoja zloæa, i sinu èovjeèijemu pomoæi tvoja pravda.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

Vapiju od velikoga nasilja kojima se èini, i vièu na ruku silnijeh;

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

A nijedan ne govori: gdje je Bog, stvoritelj moj, koji daje pjesmu noæu;

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

Koji èini te smo razumniji od zvijerja zemaljskoga, i mudriji od ptica nebeskih.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

Tamo vièu s oholosti zlijeh ljudi, ali ne bivaju uslišeni.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

Jer Bog ne sluša taštine, i svemoguæi ne gleda na nju.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

Akamoli kad kažeš: ne vidiš to. Pred njim je sud; èekaj ga.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

A sada èim te gnjev pohodi, nije ništa, niti je gledao na sve što si uèinio;

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

Zato Jov naprazno otvora usta svoja, i bezumno umnožava rijeèi.