< Jób 35 >

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Igitur Eliu hæc rursum locutus est:
2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?
Numquid æqua tibi videtur tua cogitatio, ut diceres: Justior sum Deo?
3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?
Dixisti enim: Non tibi placet quod rectum est: vel quid tibi proderit, si ego peccavero?
4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.
Itaque ego respondebo sermonibus tuis, et amicis tuis tecum.
5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.
Suspice cælum, et intuere: et contemplare æthera quod altior te sit.
6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?
Si peccaveris, quid ei nocebis? et si multiplicatæ fuerint iniquitates tuæ, quid facies contra eum?
7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?
Porro si juste egeris, quid donabis ei? aut quid de manu tua accipiet?
8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.
Homini qui similis tui est, nocebit impietas tua: et filium hominis adjuvabit justitia tua.
9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,
Propter multitudinem calumniatorum clamabunt, et ejulabunt propter vim brachii tyrannorum.
10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.
Et non dixit: Ubi est Deus qui fecit me, qui dedit carmina in nocte;
11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.
qui docet nos super jumenta terræ, et super volucres cæli erudit nos?
12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.
Ibi clamabunt, et non exaudiet, propter superbiam malorum.
13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.
Non ergo frustra audiet Deus, et Omnipotens causas singulorum intuebitur.
14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.
Etiam cum dixeris: Non considerat: judicare coram illo, et expecta eum.
15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.
Nunc enim non infert furorem suum, nec ulciscitur scelus valde.
16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.
Ergo Job frustra aperit os suum, et absque scientia verba multiplicat.

< Jób 35 >