< Jób 34 >

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Entonces Elihú continuó:
2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
“Escuchen mis palabras, hombres que se creen sabios; presten atención a lo que digo, ustedes que creen que saben.
3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
El oído distingue las palabras igual que el paladar distingue los alimentos.
4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
Discernamos por nosotros mismos lo que es justo; decidamos entre nosotros lo que es bueno.
5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
Job dijo: ‘Soy inocente, y Dios me ha negado la justicia.
6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
Aunque tengo razón, me tratan como a un mentiroso; me estoy muriendo de mis heridas, aunque no he hecho nada malo’.
7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
“¿Ha habido alguna vez un hombre como Job con tanta sed de ridiculizar a los demás?
8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
Se hace compañía de gente malvada; se asocia con los que hacen el mal.
9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
Incluso ha dicho: ‘¿De qué sirve ser amigo de Dios?’
10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
“¡Así que escúchenme, hombres de entendimiento! Es imposible que Dios haga el mal y que el Todopoderoso actué con maldad.
11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
Él paga a la gente por lo que ha hecho y la trata como se merece.
12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
Es absolutamente seguro que Dios no actúa con maldad; el Todopoderoso nunca pervertiría la justicia.
13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
¿Quién lo puso a cargo de la tierra? ¿Quién le dio la responsabilidad de todo el mundo?
14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
Si se retirara su espíritu, si recuperara su aliento,
15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
todos los seres vivos morirían inmediatamente y los seres humanos volverían al polvo.
16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
“Si tienen entendimiento, escuchen esto; presten atención a lo que digo.
17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
¿De verdad crees que puede gobernar alguien que odia la justicia? ¿Vas a condenar a Dios Todopoderoso, que siempre hace lo que es justo?
18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
Él es quien dice a los reyes: ‘Ustedes son unos inútiles’, o a los nobles: ‘Ustedes son unos malvados’.
19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
No tiene en mayor consideración a los ricos que a los pobres, pues todos son personas que él mismo hizo.
20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
Mueren en un momento; a medianoche se estremecen y pasan; los poderosos se van sin esfuerzo.
21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
“Porque él vigila lo que hacen y ve por donde van.
22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
No hay oscuridad tan profunda en la que los que hacen el mal puedan esconderse de él.
23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
Dios no necesita examinar a nadie con mayor detalle para que se presente ante él para ser juzgado.
24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
Él hace caer a los poderosos sin necesidad de una investigación; pone a otros en su lugar.
25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
Sabiendo lo que han hecho, los derriba en una noche y los destruye.
26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
Los derriba por su maldad en público, donde pueden ser vistos
27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
porque se apartaron de seguirlo, despreciando todos sus caminos.
28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
Hicieron que los pobres lo llamaran, y él escuchó los gritos de los oprimidos.
29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
Pero si Dios quiere guardar silencio, ¿quién puede condenarlo? Si decide ocultar su rostro, ¿quién podrá verlo? Ya sea que se trate de una nación o de un individuo,
30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
una persona que rechaza a Dios no debe gobernar para no engañar a la gente.
31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
“Si tú le dijeras a Dios: ‘He pecado, pero ya no haré cosas malas.
32 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
Muéstrame lo que no puedo ver. Si he hecho el mal, no lo volveré a hacer’,
33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
entonces, ¿debe Dios recompensarte por seguir tus propias opiniones ya que has rechazado las suyas? ¡Tú eres el que tiene que elegir, no yo! Dinos lo que piensas.
34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
Porque la gente que entiende – los sabios que han oído lo que he dicho – me dirán
35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
‘Job no sabe lo que dice. Lo que dice no tiene ningún sentido’.
36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
Si tan solo Job fuera condenado porque habla como lo hacen los malvados.
37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Ahora ha añadido la rebeldía a sus pecados y nos aplaude, haciendo largos discursos llenos de acusaciones contra Dios”.

< Jób 34 >